Začátky jsou vždycky těžké ...

Dnes si pouze dovolím odkázat vás na článek jedné kamarádky bloggerky. Četla jsem si ho a viděla se přes kopírák. První dny po porodu jsou pro prvorodičku opravdu náročné (tedy alespoň pro většinu z nás). Tak si to pojďte připomenout a začtěte se zde.

Přikládám i instruktážní přebalovací video :-)

Přebalování - v hlavní roli tatínkové

Když se Niki narodila, tak jsem si několikrát říkala, jak já to všechno zvládnu. Poprvé, když jsme odcházeli z porodnice a já ji měla obléknout do něčeho hezkého (svátečního) a nejen do dupaček, které šly obléknout raz dva. 

Tak to se mi moc nepodařilo. I když mi Luky pomáhal, tak jsme ji do toho "hogo, fogo" oblečku nemohli dostat. Takže až se budete chystat do porodnice, tak si vemte na sváteční odchod něco, co má samé zipy nebo knoflíky. Protože my to měli bez nich a museli jsme oblékat přes hlavičku. No co vám budu povídat: Niki jela domů a jednu nožičku musela mít pokrčenou. Nevím proč, ale prostě se do toho nevešla. A to nebyla žádný obr.

A podruhé jsem se zarazila na kontrole u naší dětské paní doktorky, kde jsem pozorovala maminku se starším dítkem. A ona mu nandávala plínku ve stoje (tedy toho děťátka). Pro mě něco absolutně nereálného. A ona tenkrát řekla: "Počkejte, do toho se taky dostanete". V duchu jsem si říkala, že asi sotva. Ale ta maminka měla pravdu. Chce to jen praxi. 

A jak na tom jsou tatínkové od našich dětí???

Kluky jsem na odpovědi navedla několika otázkami:

1) Kdy ses poprvé k přebalování odhodlal?
2) Přebaloval jsi jen čůrání, nebo i tu méně voňavou plínku?
3) Jak ti to šlo?
4) Mluvila ti do toho maminka, nebo to nechala na tobě?
5) Víš, jaký krém jste na zadeček používali?
6) Kolikrát jsi byl počůraný - nebo něco horšího???


 Jirka - tatínek Ondry, manžel Verči

Tak jsi vykoupaný, tak ne že mě teď počůráš :-)

1) Přibližně tak druhý týden od narození, no je to už dávno, takže přibližně asi tak. 

2) Oboje, kolikrát nebylo na výběr.

3) Ze začátku nic moc, ale ve velmi krátké době se to dalo vychytat. 

4) Ta moje to nechala čistě na mě. 

5) Používali jsme Bepanthen.

6 ) Počůraný jsem byl asi jen jednou a to sem si za to mohl sám, no a možná o párkrát víc poblinkaný, ale zase nebyla plínka na zachycení po ruce, takže zase to byla moje chyba  :-)

Pavel tatínek Ondry, přítel Katky

 

Ještě jednou sebou mrskneš a tu nožičku ti sním :-)

1) Přebaloval jsem hned od začátku. 

2) Vše, nemám problém s obsahem a docela mi to jde. 

3) Vždy je co zlepšovat  

4) Kača mi do toho nemluvila. 

5) Jaký krém? Netuším, to zařizuje moje jedinečná Kača.

6) Nikdy jsem se nijak významně neušpinil.

 

 

 

 

 Jirka - tatínek Elišky, manžel Lucky

Nejdřív se musíme vykoupat a pak zabalíme/přebalíme

1) Snažil jsem se to naučit hned na začátku. Nějaké velké problémy mi to nedělalo.

2)  Většinou jsem přebaloval obojí, snad jenom dvakrát jsem to vzdal a zavolal Lucku.

3) Asi jsem talent ani izolepu jsem nepotřeboval.

4) Ani ne, to byli jen dobře míněné rady. :)

5) No vypadal jak zubní pasta tak snad to byl krém :)

6) Snad jenom parkrát, ublinknuto. 

Luky - tatínek Nikoletky, přítel Dii

To jsem akorát dorazil z práce a hned mě zapřáhli.

1) Já jsem se do toho vůbec nehrnul.

2) Když už jsem přebaloval, tak jen čůrání. Tu smradlavou část jen když jsme byli sami a nikdo jiný by ji nepřebalil. Jsem rád, že už Nikča chodí na nočník/záchod a tahle etapa je za námi.

3) Dobře :-) Jak jinak.

4) Mluvila mi do toho skoro pořád :-), ale dělal jsem to lépe než ona :-) Nééé, nejvíc jsem přebaloval, když nebyla doma.

5) Používali jsme Bepanthen a pořád ho doma máme.

6) Ze zdola mě nikdy nic nepřekvapilo, ale zato z vrchu. Na vítání občánků mě poblinkala kompletně celého (svetr, kalhoty i boty :)

Tak co maminky, jak vám tatínkové doma pomáhají s přebalováním?

Rodičovství z jiného úhlu pohledu - tatínkovského II. díl

Dva tatínkové a jejich úhel pohledu. Na další tři se můžete podívat v I.dílu. 

Otázky:

1) Jak se změnil tvůj život s příchodem potomka/potomků?

2) Jakým způsobem jsi se zapojil do příprav na příchod miminka? Předporodní kurz, prohlídka porodnice, nakupování věcí pro miminko, masáže maminky, mluvení s břichem... Co vás napadne

3) Byl jsi u porodu? 

4) Pamatuješ na první dojmy?

5) Jak jsi se zapojil do pomoci s miminkem? Př. střídavé vstávání, uspávání, koupání, přebalování...

6) Jaké je to teď, když jsou děti starší?

7) Používáš Bepanthen i na něco jiného, než je zadeček vašeho dítěte?

Jirka - tatínek Elišky, manžel Lucky

1) Narození Elišky byl největší zázrak, jáký jsem zažil. Už jenom  proto, že se na život koukám trochu jinak. Dal jsem za pravdu mým rodičům. Učím se mít obrovskou odpovědnost za svojí rodinu.  

2) Snažil jsem se být psychickou oporou Lucky a vše s ní probírat. Nakupování jsme řešili většinou společně.

3) U porodu jsem byl a rozhodně nelituji. Bylo to krásné. Naštěstí měla Lucka porod relativně snadný a rychlý.  

4) To byla čistá euforie. Všechny pocity najednou. 

5) Snažil jsem se zapojit a pomáhat hned od začátku, tak jsme společně koupali, já se naučil přebalovat. Občas jsem vzal Eli ven, aby měla Lucka čas jen pro sebe.

6) Je to mnohem zabavnější než na začátku, když Eliška jenom jedla a spala. Už se s ní dá mluvit a dělat "úplně" všechno.  

7) Na poranění ruky. Měl jsem menší popáleninu a na noc jsem ji namazal a zavázal. Do rána to bylo mnohem lepší. 

Luky - tatínek Nikoletky, přítel Dii 

1) Mám větší strach a taky zodpovědnost.
2) Veškerou výbavu jsme podědili po dětech mých sourozenců, takže jsem se o nakupování kočárku a postýlky nemusel starat. Mým úkolem bylo pouze složení postýlky. Dvakrát jsem s Diou absolvoval gynekologickou prohlídku, abych Niki viděl ještě v břiše. Párkrát jsem Niki něco řekl do břicha.
3) Nakonec ano a zatím si stojím za tím, že to bylo poprvé a naposled. Připadal jsem si tam zbytečný. Dia musela nakonec rodit císařem a pohled na ni v celkové narkóze nebyl zrovna příjemný. 
4) Šok. Diu jako "mrtvou" sešívali a já jen koukal na tu naší malou, jak ji otírají, zadělávají pupečníkovou šňůru, popisují... Pak se mě sestřička zeptala, jestli už jsem něco fotil, tak jsem se vzpamatoval a udělal asi dvě fotky. Nejprve jsem se bál vzít malou do ruky a ještě před porodem jsem říkal Die, že dokud bude malinká, tak ji bude muset chovat ona. Jenže na sále mi ji sestřička vložila do náruče a řekla, ať si ji odnesu na novorozenecké. Co mi zbývalo. Vlastně jsem za to moc rád.
5) Ze začátku jsem vlastně nejvíc choval - paradoxně:-) Pak jsem i trochu přebaloval, jen tu čůrací verzi. Pokud to vyšlo, tak jsem se snažil být doma na koupání. Uspávání si beru na starost až nyní, kdy můžu usnout dřív než ona.
6) Mám o ní větší strach, než když byla malá. Ale je s ní i o hodně větší sranda, i když víc zlobí.
7) Zrovna včera jsem s ním mazal místo, kde jsem vytáhl klíště.

A co ostatní tatínkové - přidáte své  úhly pohledu???

Rodičovství z jiného úhlu pohledu - tatínkovského I. díl

Tento blog vytvořilo několik mamin a je hlavně o nich a jejich dětech. 

Ale co tatínkové, jak jsou na tom oni? Trochu jsme je vyzpovídaly. Doufám, že nebudou proti a mužský pohled na určitá témata najdeme i v dalších příspěvcích.

Otázky:

1) Jak se změnil tvůj život s příchodem potomka/potomků?
2) Jakým způsobem jsi se zapojil do příprav na příchod miminka? Předporodní kurz, prohlídka porodnice, nakupování věcí pro miminko, masáže maminky, mluvení s břichem... Co vás napadne
3) Byl jsi u porodu? 
4) Pamatuješ na první dojmy?
5) Jak jsi se zapojil do pomoci s miminkem? Př. střídavé vstávání, uspávání, koupání, přebalování...
6) Jaké je to teď, když jsou děti starší?
7) Používáš Bepanthen i na něco jiného, než je zadeček vašeho dítěte?

Jirka - tatínek Ondry, manžel Verči

1) Život s příchodem potomka se samozřejmě změnil a to o 180 stupňů. Ve svém životě prožívám určité etapy a toto je jedna z nich. Je to i velká změna v partnerství, najednou nejsme jen dva, ale je nás víc. 
2)  Celé těhotenství jsem si velice užíval, každým dnem pozoroval jak bříško roste, bylo to supr a nádhera. Předporodní kurz a prohlídku porodnice jsem absolvoval jako zkušený porodník ) . 
Samostatné téma v době příprav na příchod prcka měl výběr kočárku. Nicméně i tento, pro tatínka psychicky vyčerpávající maratón, úkol nakonec dospěl do vítězného konce.
3) Ano byl.
4) První dojmy se nedají, alespoň z mého hlediska, popsat. Zažil jsem ve svém životě nespočet porodů, ale ve chvíli, kdy se ze mě stane táta a v náručí se mi choulí právě narozený syn. To je....nepopsatelný...
5) Zapojil jsem se postupně. Koupáním, přebalováním, krmením počínaje a později uspáváním i nočním vstáváním. Pravda, že maminka je maminka, ale snažil jsem se nebýt ve vzdáleném závěsu.   
6) Teď ??? Určitě je náš syn samostatnější a každý den je plný překvapení.
7)  Bepanthen moc často nepoužívám, ale pokud mám nějakou spáleninu, či drobné oděrky, tak přijde vhod.

Pavel tatínek Ondry, přítel Katky

1) Hodně. Považuji to za největší životní změnu - rozhodně pozitivní !
2) Snažil jsem se zapojit co nejvíce. Něco jsem nakupoval a sháněl (Naninku, apod.). Přesto jsme většinu věcí zařizovali společně se ženou. Předporodní kurz jsem absolvoval, porodnici jsem viděl. Masáže jsem moc nedělal. S břichem jsem nemluvil :-) 
3) Ano.
4) Mám to živě před očima. Bylo to něco nepopsatelného. Velký zážitek, ale zažít porod v roli matky bych nechtěl.
5) Nevstával jsem, ale uspával, koupal a přebaloval. Samozřejmě jen když jsem byl doma.
6) Stále úžasné !!!
7) Bepanthen na nic jiného nepoužívám.

Pavel - tatínek Vojtíka a Matěje, manžel Mileny

1) Samozřejmě zásadně. Změnily se priority a životní rytmus jako takový.
2) Snažil jsem se dělat maximum. Včetně prohlídky porodnice, předporodního kurzu, nakupování...Myslím, že jsou výrazně laxnější partneři, než jsem já  
3) Ano.
4) Těžko takto posat. Je to pocit, který se nedá převyprávět. Musí se zažít. A je myslím u mužů a žen odlišný.
5)  Myslím, že narození Vojty byla změna, kterou jsem bral velmi vážně a snažil se být oporou nejen před porodem, ale i po něm. Včetně všeho, co k tomu patří. Tedy uspávání, koupání, přebalování i nočního vstávání. Nicméně nerozkrojil jsem se, čili noční vstávání se týkalo spíš Mileny.
6) Řekl bych, že náročnější. Začínám chápat úsloví "malé děti - malé starosti, velké děti - velké starosti".
7) Používám ho na drobné odřeniny. 

Ostatní tatínkové zase příště...