Rodičovství z jiného úhlu pohledu - tatínkovského II. díl

Dva tatínkové a jejich úhel pohledu. Na další tři se můžete podívat v I.dílu. 

Otázky:

1) Jak se změnil tvůj život s příchodem potomka/potomků?

2) Jakým způsobem jsi se zapojil do příprav na příchod miminka? Předporodní kurz, prohlídka porodnice, nakupování věcí pro miminko, masáže maminky, mluvení s břichem... Co vás napadne

3) Byl jsi u porodu? 

4) Pamatuješ na první dojmy?

5) Jak jsi se zapojil do pomoci s miminkem? Př. střídavé vstávání, uspávání, koupání, přebalování...

6) Jaké je to teď, když jsou děti starší?

7) Používáš Bepanthen i na něco jiného, než je zadeček vašeho dítěte?

Jirka - tatínek Elišky, manžel Lucky

1) Narození Elišky byl největší zázrak, jáký jsem zažil. Už jenom  proto, že se na život koukám trochu jinak. Dal jsem za pravdu mým rodičům. Učím se mít obrovskou odpovědnost za svojí rodinu.  

2) Snažil jsem se být psychickou oporou Lucky a vše s ní probírat. Nakupování jsme řešili většinou společně.

3) U porodu jsem byl a rozhodně nelituji. Bylo to krásné. Naštěstí měla Lucka porod relativně snadný a rychlý.  

4) To byla čistá euforie. Všechny pocity najednou. 

5) Snažil jsem se zapojit a pomáhat hned od začátku, tak jsme společně koupali, já se naučil přebalovat. Občas jsem vzal Eli ven, aby měla Lucka čas jen pro sebe.

6) Je to mnohem zabavnější než na začátku, když Eliška jenom jedla a spala. Už se s ní dá mluvit a dělat "úplně" všechno.  

7) Na poranění ruky. Měl jsem menší popáleninu a na noc jsem ji namazal a zavázal. Do rána to bylo mnohem lepší. 

Luky - tatínek Nikoletky, přítel Dii 

1) Mám větší strach a taky zodpovědnost.
2) Veškerou výbavu jsme podědili po dětech mých sourozenců, takže jsem se o nakupování kočárku a postýlky nemusel starat. Mým úkolem bylo pouze složení postýlky. Dvakrát jsem s Diou absolvoval gynekologickou prohlídku, abych Niki viděl ještě v břiše. Párkrát jsem Niki něco řekl do břicha.
3) Nakonec ano a zatím si stojím za tím, že to bylo poprvé a naposled. Připadal jsem si tam zbytečný. Dia musela nakonec rodit císařem a pohled na ni v celkové narkóze nebyl zrovna příjemný. 
4) Šok. Diu jako "mrtvou" sešívali a já jen koukal na tu naší malou, jak ji otírají, zadělávají pupečníkovou šňůru, popisují... Pak se mě sestřička zeptala, jestli už jsem něco fotil, tak jsem se vzpamatoval a udělal asi dvě fotky. Nejprve jsem se bál vzít malou do ruky a ještě před porodem jsem říkal Die, že dokud bude malinká, tak ji bude muset chovat ona. Jenže na sále mi ji sestřička vložila do náruče a řekla, ať si ji odnesu na novorozenecké. Co mi zbývalo. Vlastně jsem za to moc rád.
5) Ze začátku jsem vlastně nejvíc choval - paradoxně:-) Pak jsem i trochu přebaloval, jen tu čůrací verzi. Pokud to vyšlo, tak jsem se snažil být doma na koupání. Uspávání si beru na starost až nyní, kdy můžu usnout dřív než ona.
6) Mám o ní větší strach, než když byla malá. Ale je s ní i o hodně větší sranda, i když víc zlobí.
7) Zrovna včera jsem s ním mazal místo, kde jsem vytáhl klíště.

A co ostatní tatínkové - přidáte své  úhly pohledu???

Rodičovství z jiného úhlu pohledu - tatínkovského I. díl

Tento blog vytvořilo několik mamin a je hlavně o nich a jejich dětech. 

Ale co tatínkové, jak jsou na tom oni? Trochu jsme je vyzpovídaly. Doufám, že nebudou proti a mužský pohled na určitá témata najdeme i v dalších příspěvcích.

Otázky:

1) Jak se změnil tvůj život s příchodem potomka/potomků?
2) Jakým způsobem jsi se zapojil do příprav na příchod miminka? Předporodní kurz, prohlídka porodnice, nakupování věcí pro miminko, masáže maminky, mluvení s břichem... Co vás napadne
3) Byl jsi u porodu? 
4) Pamatuješ na první dojmy?
5) Jak jsi se zapojil do pomoci s miminkem? Př. střídavé vstávání, uspávání, koupání, přebalování...
6) Jaké je to teď, když jsou děti starší?
7) Používáš Bepanthen i na něco jiného, než je zadeček vašeho dítěte?

Jirka - tatínek Ondry, manžel Verči

1) Život s příchodem potomka se samozřejmě změnil a to o 180 stupňů. Ve svém životě prožívám určité etapy a toto je jedna z nich. Je to i velká změna v partnerství, najednou nejsme jen dva, ale je nás víc. 
2)  Celé těhotenství jsem si velice užíval, každým dnem pozoroval jak bříško roste, bylo to supr a nádhera. Předporodní kurz a prohlídku porodnice jsem absolvoval jako zkušený porodník ) . 
Samostatné téma v době příprav na příchod prcka měl výběr kočárku. Nicméně i tento, pro tatínka psychicky vyčerpávající maratón, úkol nakonec dospěl do vítězného konce.
3) Ano byl.
4) První dojmy se nedají, alespoň z mého hlediska, popsat. Zažil jsem ve svém životě nespočet porodů, ale ve chvíli, kdy se ze mě stane táta a v náručí se mi choulí právě narozený syn. To je....nepopsatelný...
5) Zapojil jsem se postupně. Koupáním, přebalováním, krmením počínaje a později uspáváním i nočním vstáváním. Pravda, že maminka je maminka, ale snažil jsem se nebýt ve vzdáleném závěsu.   
6) Teď ??? Určitě je náš syn samostatnější a každý den je plný překvapení.
7)  Bepanthen moc často nepoužívám, ale pokud mám nějakou spáleninu, či drobné oděrky, tak přijde vhod.

Pavel tatínek Ondry, přítel Katky

1) Hodně. Považuji to za největší životní změnu - rozhodně pozitivní !
2) Snažil jsem se zapojit co nejvíce. Něco jsem nakupoval a sháněl (Naninku, apod.). Přesto jsme většinu věcí zařizovali společně se ženou. Předporodní kurz jsem absolvoval, porodnici jsem viděl. Masáže jsem moc nedělal. S břichem jsem nemluvil :-) 
3) Ano.
4) Mám to živě před očima. Bylo to něco nepopsatelného. Velký zážitek, ale zažít porod v roli matky bych nechtěl.
5) Nevstával jsem, ale uspával, koupal a přebaloval. Samozřejmě jen když jsem byl doma.
6) Stále úžasné !!!
7) Bepanthen na nic jiného nepoužívám.

Pavel - tatínek Vojtíka a Matěje, manžel Mileny

1) Samozřejmě zásadně. Změnily se priority a životní rytmus jako takový.
2) Snažil jsem se dělat maximum. Včetně prohlídky porodnice, předporodního kurzu, nakupování...Myslím, že jsou výrazně laxnější partneři, než jsem já  
3) Ano.
4) Těžko takto posat. Je to pocit, který se nedá převyprávět. Musí se zažít. A je myslím u mužů a žen odlišný.
5)  Myslím, že narození Vojty byla změna, kterou jsem bral velmi vážně a snažil se být oporou nejen před porodem, ale i po něm. Včetně všeho, co k tomu patří. Tedy uspávání, koupání, přebalování i nočního vstávání. Nicméně nerozkrojil jsem se, čili noční vstávání se týkalo spíš Mileny.
6) Řekl bych, že náročnější. Začínám chápat úsloví "malé děti - malé starosti, velké děti - velké starosti".
7) Používám ho na drobné odřeniny. 

Ostatní tatínkové zase příště...