S čím vším si tříletí rádi hrají? III. část

Lůca už má téměř před porodem, takže je ráda, že je ráda a já ji navíc pořád otravuji nějakým zpovídáním. Tentokrát jsem se chtěla zeptat na Elis, abych mohla pokračovat dalším dílem S čím vším si tříletí rádi hrají. A Lůca byla hodná a odpověděla mi. Nechci prudit, aby byly odpovědi rozsáhlejší a tak spojím naše dvě holky dohromady. Jejich zájmy jsou totiž obdobné :-)

S čím si doma nejvíc hrajete?

Elis: Eliška má nejraději různé úkoly, hry, lego, ale ráda si hraje třeba i na krám a nebo si kreslí na tabuly.

Niki: Teď to vypadá, že by si nejraději hrála na divadlo, alespoň podle toho, že si vystříhla všechna možná zvířátka, panenky, kočáry, kulisy..., ale... Když si to konečně všechno nachystá, srovná a uklidní si obecenstvo. Tak přijde zásek a Niki se stydí. Musím nastoupit já a divadlo zahrát. Tak jsem zvědavá, kdy bude první představení v její režii :-)

S čím si venku nejvíc hrajete?

Elis: Venku má nejraději prolézačky, pískoviště a taky ráda sbírá kaštany, korálky, kytičky atd. Její nejoblíbenější je ale trampolína, na té u babičky vydrží celé hodiny.

Niki: Teď nejraději pořád sbíráme - šípky na čaj, listy na pomalování a obtiskávání, kaštany na tvoření. 

Na čem vaše dítě venku jezdí?

Elis: Jezdí na kole, ale nejraději má stále motorku.

Niki: jezdí na kole, ale jízda na kole vypadá s každým trochu jinak. U dědy Honzy nasedne, jede kousek, sesedne a jde si pro odrážedlo. U papuse (druhého dědy) jede na kole, papus vedle ní na koloběžce, už se jí moc nechce, ale papusovi to neřekne, tak jezdí a jezdí a jezdí. A pak mi doma řekne: "Mamí, já klidně na kolo půjdu, ale s papusem už ne." Jo a to kolo má zatím přídavná kolečka, zas tak dobrá Nikča není.

Čím se nejvíce zabavíte?

Elis: Nejvíce se zabavíme u společného tvoření, kreslení a různých her a úkolů. Jinak má Eliška ráda pohádky, takže i u těch vydrží dlouho.

Niki: Momentálně nejraději stříhá, úplně všechno. A taky fotí, níže Niki a brýle tisíckrát jinak a pořád stejně :-)

Používáte ještě ve třech letech Bepanthen - na co?

Elis: Bepanthen používáme na občasné opruzení nebo používáme Bepanthen plus na odřeniny apod.

Niki: My jsme na tom podobně jako Elis. Jak je Nikča starší, tak více používáme Bepanthen Plus, nosím ho v tašce téměř pořád s sebou, ale většinou je to zákon schválnosti a když by se nejvíce hodil, tak je v té tašce, která visí doma na věšáku.

A co baví ty vaše špunty? Dáte nám nějaký tip na zábavu v sychravém počasí?

Bepanthen si na chleba fakt nemažu

Již je to rok a něco, co jsem se stala ambassadorkou Bepanthenu. Bepanthen Care mast je mastička, kterou jsme používaly od Nikčiného narození. Malé jako prevenci proti opruzeninám, mně na bradavky, protože jsem ze začátku s kojením válčila. 

Teď už je Nikolka větší a tak více přecházíme na Bepanthen Plus, který nám slouží jako nepálivá dezinfekce a B. care mast používáme už jen občas, když nás trápí školkové trampoty. Bepanthen přichází na trh i s dalšími produkty: Bepanthen oční kapky, které jsou super, díky svému praktickému balení a Bepanthen krém proti striím, ten jsem zatím používala jen krátce. Ale zkrátka a dobře, Bepanthen je značka, se kterou mám jen dobré zkušenosti a tak jí věřím. Kromě svých osobních zkušeností jsem prošla několika školeními a vím, díky čemu jsou krémy a kapičky tak účinné a výjimečné. A proto ráda tuto svou zkušenost předávám dál nastávajícím maminkám, které tápou a nevědí, zda se mají rozhodnout pro dražší variantu a nebo raději sáhnout po něčem levnějším a snad stejně tak účinném. Jenže v tom je ten omyl. Levnější varianty většinou obsahují látky, které pro každodenní péči o dětskou pokožku nejsou až tak vhodné, např. zinek. Masti s obsahem zinku jsou potřeba, až když dojde skutečně k opruzení. Jenže to většina maminek stále ještě neví, i když se situace na trhu lepší a maminky se mohou více a více informovat.

No a proto jsme tu my, ambassadorky, holky, které si produkty skutečně vyzkoušely a které by nedoporučovaly něco, čemu by nevěřily a co by snad ohrožovalo zdraví našich dětí. Proto mě moc mrzí, k čemu se diskuze někdy rozvinou. Nikoho nenutím, aby si koupil právě Bepanthen, pouze píši své doporučení a příklady ze svého a Nikolčiného života. A tak je smutné, že některé maminky umí být tak zlé a píšou mi, že má snad moje dcera místo kalhotek svačinový pytlík, když má jednou za rok opruzeninu. Nevím, kde se ta zlost v lidech bere. Naštěstí je více maminek, které jsou za radu rády. 

A tak chci říct, že Bepanthen si na chleba fakt nemažu a diskutovat o něm nepřestanu. 

P. S. A kalhotky nosíme bavlněné :-)

První iQlanďátko

Až o dovolené jsem se konečně dostala k tomu, abych napsala článek o našem prvním iQlanďátku.

Jmenuje se Dominik, narodil se už 20. 5. 2014 a vážil 2,750 g. Proč píši už? Protože si na svět pospíšil. Jeho maminka mě měla ještě hezké 3 neděle zaučovat do práce asistentky ředitele, předat mi veškeré podklady a dokumenty, abych se v tom neztrácela sama. 

Ale Dominik to chtěl jinak. A tak se mnou byla Míša ještě v pondělí v nové kanceláři, přijímala rezervace a ve 3:08:56 v noci mi psala:
"Ahoj Dio, dnes už nedorazim do práce! Jsem v Jbc, nechali si mně tu! Zatím vše v poho :-) dám vědět, Míša."

A já na to:
"Ahoj, tak a už nebudu spát:-) Budu na vás moc myslet. Drž se. A ozvi se. Vše bude v pořádku!."

Na ranní poradě jsem oznámila, že Míša už do práce nedorazí. Že je v porodnici a snad ještě porod zastaví. Všichni byli zvědaví, tak jsem ji v 8:44:41 psala:

"Všichni na tebe myslíme :-). Drž se. Jak to vypadá? Máš kontrakce, nebo se snažíte porod zastavit? Nebo už je šmudla venku?"

13:21:42 "Miši, tak co? My jsme tu všichni nervózní..."

No a odpověď nám přišla až v 15:21:35
"Ahoj Dio, tož právě mám Dominika v náručí :-) Je to mazec!! :-) Hlava mi to nebere, takový drobeček 2750 g a jak mi dal zabrat. Pozdravuj všechny okolo, jste zlatíčka! Moc děkuju!

A já na to:
"Maminko, celá iQLANDIE ti moc gratuluje. Každý komu jsem to řekla, tak jsem /jsi mu tím zkrásnila den. Ať se Dominikovi na světě líbí a dělá vám jen radosti a žádné starosti. Všichni tě pozdravují a těšíme se na fotečku.

 No a po šestinedělí se za námi Míša s Dominikem vypravila. Koloval z ruky do ruky:

Seskupení z leva od shora: Monika programová a personální manažerka, Pavel náš ředitel, Luboš technický manažer, Já, Jana zástupkyně ředitele a Jana 2 obchodní a marketingová manažerka.

A dostal od nás malý dáreček:

Seskupení: spací pytel (ten není vidět), Bepanthen Care Mast + praktické minibalení, Bepanthen Plus (prý už ho bude potřeba při kojení :-( ), Bioderma ubrousky na zadeček, čaje pro kojící maminky, ponožtičky a chrastítko.

Chytlo se nás klíště a drželo se pevně :-(

Ani jsme nebyli na houbách, které teď tak rostou a stejně se nás chytlo klíště. Pravda je, že byla Nikolka s dědou na procházce na kraji lesa a když se vrátili, tak potřebovala čůrat a tak jsme si ho všimli. Bylo malé jak zrnko máku.

Říkala jsem si, že hned musí ven. Půjčila jsem si od sousedky speciální kleštičky na klíšťata, dezinfekční Bepathen Plus jsem měla po ruce a šla jsem do boje.

Jenže ta malá mrcha se nedala, držela se doslova jako klíště. Nikolku jsem 2x skřípla, protože, jak bylo maličké, tak nešlo chytit, pak už plakala a nechtěla, abych ji to dělala já. No tak se konečně zadařilo a chytla jsem ho za prdelku. Jenže hlavička tam zůstala. No já byla vytočená. Tchyně a sousedka hned, ať jedeme na pohotovost, tak jsme se tam vydali. Dva dny pře odjezdem na dovolenou. Doktorka říkala, že ji nebude trápit a nebude hlavičku hnípat. Že ji vypadne sama jako strup. Ať jen místo sleduji a pokud by se objevil flek, tak hned jít k doktorce. Pro jistotu udělat na podzim krevní test na boreliózu. A kdyby měla horečky a zvracela, tak hned běžet k doktorovi. Fajn, jak bych v Řecku vysvětlovala, že měla klíště, když je skoro neznají. Tak mám jen místo mazat framykoinovou mastičkou, ať má antibiotický účinek.

No hlavička vypadla. A když jsem o tom mluvila se známýma, tak říkali, že je lepší namazat to zubní pastou, olejem nebo dezinfekcí a nechat klíště, ať se dusí. Já oponovala tím, že se přeci to klíště vyzvrací. Ale oni říkali, že se vyzvrací, i když se chytne těma kleštičkama. No a pak babo raď. Každopádně příště zkusím tu dezinfekci a nebo ještě lépe, příště nenecháme žádné klíště, aby se nás chytlo.

Letošní první stanování

Papus (což je řecky Nikolčin děda) odjel na dovolenou, takže jeho zahrada se stala na víkend naší zahradou. Táty zahrada je prostě krásná oáza klidu, ale není vůbec dělaná pro děti, až na malé pískoviště a klouzačku. A tak jsme si ji na víkend přivlastnili a přizdobili k obrazu svému. 

Napustili jsme obří bazén, pověsili houpací síť a postavili stan.
V pátek jsme si opekli vuřtíky, vše připravili a večer tábořili. Teda do té doby, než Nikča uslyšela kočky, jak se mrouskají. Lekla se a ptala se, co to jako je? Tak jí to táta vysvětlil a ona, že se bojí a že jde spát domů k babičce. Nakonec si to rozmyslela, že tedy vydrží s námi. Do stanu se jí ale moc nechtělo, až když jsem ji řekla, že kočičky přijdou určitě v noci ke grilu na návštěvu a že by po nás lezly, tak řekla, že tam teda vleze, co má s námi dělat. Trochu zhýčkaně jsme si ve stanu nafoukli velkou matraci, pryč jsou doby karimatek. Jenže ta byla spíš k zlosti. Luky málem chytil mořskou nemoc, jak se to s ním houpalo při každém mém otočení.

Pak jsme konečně všichni ulehli. Luky ještě něco řekl a Nikča hned na to: "Tati, cos říkal, že jdeme z toho stanu pryč?" :-) No moc si to užívala. Za chvíli: "Mami, já ale vůbec nic nevidím, nemůžu si na tebe rozsvítit baterku?" A aby toho nebylo málo, tak já si z venčí přitáhla v nohavici od tepláků mravence. A ten hajzlík mě pořádně kousnul. Už vás někdy kousnul mravenec? Pálí to jak ďas. Já začala pěkně vyšilovat, co mě to proboha štíplo a hledala jsem všude možně. No a Luky, ten z nás byl hotovej. Kdo by taky nebyl? :-)

Nakonec jsme všichni usnuli a vzbudili se až ráno. Celý víkend byl parádní. Díky bazénu a teplému počasí se u nás postupně vystřídala půlka Jablonce :-) Klidně jsme mohli vybírat vstupné.  Jen ten štípanec pálil ještě druhý den - poctivě jsem ho mazala.

Snad na stanování nezanevřeme. Na zkoušku to bylo celkem fajn.

Nikča měla premiéru už loni :-)

Vodníci na vodě - tip na výlet pro tříleté

Ideální řeka na sjíždění s malými dětmi? Jizera. Ideální výlet v létě s dětmi? Malá Skála. Ideální trochu adrenalinový zážitek s tříletými? Žlutá plovárna.

Ten víkend jsme si krásně užili. Byl zrovna sváteční (5. 7.) a tak se na řece sešlo více vodáků. Z počátku to vypadalo, že je počasí opět proti nám (už jednou jsme výlet odkládali), ale nakonec to byl krásný den plný zážitků.

Takže s malými dětmi vřele doporučuji Žlutou plovárnu na Malé Skále. My si voucher pořídili přes slevomat, ale i bez něho mají velmi přijatelné ceny. Ráno jsme dorazili na místo, zapůjčili si kanoe a další výbavu: pádla (bez nich by to nešlo:-), barel, vesty (i vestičky pro malé) a vypluli jsme. Teda tu první část k jezu jsme šli a jez sjížděli jen chlapy, ale pak už jsme nasedly a s drobnými drhnutími (vody moc nebylo) jsme pluli krásnou přírodou. Holky - Nikču a Elis to moc bavilo, pořád si ráchaly nohy ve vodě a pak tam vypraly, co se dalo, ještěže jsme měli s sebou náhradní oblečení. 

I na bepanthen došlo, ještěže byl v batohu:-)

Výbornou zastávkou byla restaurace Zrcadlová koza. To, že jsme neudělali s výběrem chybu bylo zřejmé už na začátku, kdy jsme horko těžko hledali místo na sezení. Chutné jídlo a koutek pro děti byl třešničkou na dortu. Akorát jsme čekali, že nalezeme do lodí a ještě kus cesty nás čeká, ale za druhou zatáčkou už jsme vystupovali v Dolánkách - naší cílové stanici. Zde jsme měli na výběr: pěšky, koloběžky či vlakem. Vyhrál vláček, protože holky už byly dost unavené. Bonusem byla cesta zdarma, protože za tu jednu zastávku průvodčí vlak celý neprojde :-). 

Takže až nebudete vědět kam vyrazit, tak určitě sjeďte Jizeru, stojí to za to!

Zbav se stresu, slav Světový den polibků :-{}

Líbat se, líbat se, líbat se. Je to zdravé, zbavuje to stresu, hubne se u toho (hahaha). Tak proč z toho neudělat svátek. 

Nejsem tím, kdo by preferoval líbání zamilovaného páru na veřejnosti, ale u ostatních mě to nijak nepohoršuje. Spíš mi to na tváři vyloudí úsměv. 

Takže pokud jste dnes ještě nikomu nedali pusu, tak to pojďte rychle napravit. A žádné výmluvy na opary (ty kdyžtak zachrání Bepanthen Plus :-). Kdybyste si chtěli počíst, jaké zvyklosti mají v jiných zemích, tak mrkněte na odkaz zde.

Posílám Vám několik pracovních pus z iQLANDIE

A jedna letí bráškovi do Řecka.

Na prstě puchýř aneb jak jsem dnes balila dárky

Luky si vzal na celé odpoledne Nikolku ven (no spíše nakupovat dárky na poslední chvíli - nic nepřivezli!!!). Ale díky tomu jsem já měla volný pole působnosti a mohla se pustit do balení dárků.

Zabralo mi to docela dost času: 
 - vzpomenout si, kam jsem jaký dárek schovala,
- najít mašle, které jsem kupovala minulý týden,
- najít nůžky (Luky uklízel a dal je na jiné místo, než které mám já na nůžky určené) atd.

Nakonec bylo vše připraveno a hurá do akce.

Když už mi zbývaly poslední tři, tak jsem dávala na jeden z nich mašli pomocí tavné pistole. A kus té roztavené hmoty mi zůstal na prstech. Pálilo to jak čert. Bepanthen Plus jsem půjčila mamce (nejspíš už nenávratně, byl tam jen zbytek) a tak jsem rychle hledala v lékárničce Burn Jel. Pomohl. Ale stejně jsem to pak ještě mázla obyčejným Bepanthenem :-)

Bepanthen proti striím - dárek pro těhotnou kamarádku. Ostatní vám neukážu, protože jsou pro rodinu a ta si občas blog přečte:-)

Jo a Ježíšku, když už jsme u toho, ten Bepanthen Plus by se mi do lékárničky moc hodil. Pokud se ti ještě vejde, tak budu moc ráda.

Kojení malý - velký problém

Kojení - je nám od přírody dáno. Alespoň tak to očekává každá nastávající maminka. Jenže ouha, někdy to prostě nejde. 
Co všechno nás může potkat? Je nás šest a každou z nás nějaký malý - velký problém potkal, nicméně jsme se s ním zdárně popraly:

Již před porodem...
Vpáčené bradavky (poznáte je např. podle toho, že se v intimní stimulaci nebo při chladu nevztyčí). Pokud se vás to týká, tak je dobré již v době těhotenství nosit "formovače bradavek". Po porodu pak ze začátku kojit přes kojící kloboučky.

Po porodu...
Ragády - můj případ. Ze začátku jsem si vůbec nevěděla rady (i když jsem si o kojení něco načetla) a k prsům jsem přikládala špatně. Vznikla mi tak ragáda, až to vypadalo, že mi bradavka visí na vlásku. Co s tím? Rychle vše zahojit. Takže jsem chodila doma jak africká mamina a prsa neustále větrala, když jsme vyrazily na procházku, tak jsem si do podprsenky dávala chrániče a hlavně jsem promazávala. Ze začátku Bepanthenem, protože jsem ho měla po ruce. Ale když už byla ragáda enormní, tak jsem použila Bepanthen Plus (u něho je jediná nevýhoda, že se musí pokaždé smívat). Každopádně spojení všech tří léčebných metod zabralo a Niki si konečně našla správnou polohu, kdy se další ragády netvořily.

Retence - zatvrdlé místo. Vzniká, protože se prs nedostatečně vyprazdňuje (mamina má hodně mléka, miminko špatně saje nebo se ucpává mlékovod). Musíme to vydržet a kojit dál. Naštěstí většinou eufórie z blízkosti miminka tuto bolest utlumí (i když znám ve svém okolí několik mamin, které právě z tohoto důvodu s kojením přestaly). Vydržte to!!! Mimčo se musí přikládat i k bolavému prsu. Před kojením přiložte teplý obklad nebo si dejte teplou sprchu. Mezi kojením se mají dávat spíše studené obklady (tvaroh). Pokud je bolest neúnosná můžete si vzít Paralen. Když se však projeví chřipkové příznaky jedná se o ...

Zánět prsu - mastitida. Švagrová ji měla. Nechtěla se od malého hnout. Snažila se stále kojit, ale nakonec ji museli odvézt na pohotovost ve vysokých horečkách. Dostala ihned antibiotika, která kojení nevadí. Opět se držte a vydržte!!!

Syndrom bělavé bradavky. Jedná se o přechodné přerušení krevního oběhu v bradavce. Bolí to až po kojení a bradavka vypadá, jako byste se máchala dvě hodiny ve vaně. Pomoc! Obklady - teplé nebo studené a užívá se hořčík.

Kvasinková infekce. Máma ji má na prsou a miminko v pusince (moučnivka). My ji léčily homeopatiky (Borax 5CH - pro miminko). Já dostala nějakou mastičku, ale už si nepamatuji název (přeci jen jsou to dva roky). Každopádně vím, že se musela před kojením smývat. 

Mimčo pije jen z jednoho prsu a druhý odmítá. Hodně je to i v nás maminkách. Jednou se to přihodí a my už trneme hrůzou při dalším kojení, jestli to tak bude znovu. Jedna kamarádka říkala, když já měla průjem, tak moje malá měla taky průjem. Snažte se být u kojení v maximální pohodě. Může jít o to, že z jednoho prsu teče mlíčko lépe a mimčo to chápe a tak se nechce namáhat. Důležité je opět vydržet a dávat pít z obou prsou. Např. nejprve chvilku z toho, které má ráda a až se spustí mléko, tak prsa vyměnit. Pokud přeci jen používáte více jedno prso než druhé, tak je dobré podporovat laktaci odstříkáním (což mně moc nešlo :-( ).

Mimčo nestíhá polykat. Tento "problém" zažila Milča s Matějem. Měla ze začátku tolik mléka, že stříkalo na všechny světové strany. Musela nejprve trochu mléka odstříkat a až poté Matěje přiložit, protože jinak se v tom "topil". Horší to bylo na veřejných místech, kde odstříkání nebylo zrovna možné.


Snad vám kojení půjde automaticky a nic z výše zmíněných "problémů" vás nepotká. Pokud ano, tak si s nimi budete umět poradit. 
Zde jsou některé stránky, kde dostanete další odpovědi na vaše otázky:
http://www.bepanthen.cz/mast/kojeni/pomoc-s-nejcastejsimi-problemy-pri-kojeni/

http://www.kojeni.cz/

http://www.laktoporadna.cz/

Holek jsem se ještě zeptala:

1) Jak dlouho jsi kojila?
2) Pije ještě malá/malý mléko? Jaké?

 Verča a Ondra

Máma prs nedá, tak si vezmu palec

1) Kojila jsem rok a půl. Před porodem jsem se o kojení víceméně vůbec nestarala a neřešila, nic jsme si nečetla, nestudovala. Brala jsem to jako přirozenou věc, dítě se narodí a bude se kojit. Hotovka. Jenomže první zádrhel přišel v porodnici - pořádně se nepřisál, cucal, ale nepil. Třetí den už mi sestřičky "hrozily", že mu dají mléko umělé. A to jsem nechtěla, tak jsem kojila a kojila, až jsme se "prokojili" k propustce domů. Doma jsem rychle zapnula DVD o kojení a bedlivě koukala, jak se to dělá, potom načetla spoustu článků o technikách a způsobech kojení atd. Nakonec se zadařilo a mlíko se rozjelo a plně jsem kojila 6,5 měsíce.  Kdyby to šlo, kojím ho celé léto, ale sám si "řekl" o normální jídlo. Nakonec z ranního a večerního kojení zůstalo po roce jen ranní. Dopředu jsem četla články o tom, kdy odstavit dítě, jak a proč, abych nebyla zaskočena. Všechno ale šlo hladce a víceméně bez komplikací. Prostě jedno ráno jsem mu místo prsu dala flašku s mlíkem a byl spokojený a tím skončilo kojení. Žádné scény, žádné hrabání na máminy prsa, prostě teď už jenom mlíko z flašky. Asi druhý den po 2. narozeninách jsem mu místo flašky dala hrnek s brčkem, kupodivu neprotestoval, a od té doby pije každé ráno hrnek mléka.

2) Pije - ráno (cca 180 ml) - plnotučného krabicového :)

Petra a Vojtík

Moje mamka taky nedá. Palec je fajn.

1) Kojila jsem jen půl roku, ale jsem za to ráda, jelikož byly od začátku problémy.
2) Vojtík, i když mu jsou dva a půl roku, doteď pije mléko od Hami, furt ho vyžaduje a nejradši ho má, když se do něj ještě přidá kakao, to pak každé ráno slyším mamííí kakaooooo :)

Káťa a Ondrášek  

Já se na ten palec dostanu!

1) 2 roky 14 dní

2) Ano stále. 2-4 x denně. Sunar, Babylove, kravské čerstvé bio od Olmy. V Pěnčíně na farmě sladké malinové kozí jogurtové mléko.

Milena, Vojtík a Matěj

Už ji chytám :-)

1) Vojtu cca něco málo přes rok, Matěj v desátém měsíci stále dudá:-)

2) Sunar ale až dodělám posledních pár krabic neplánuju další kupovat.

 

 

Lucka a Eliška

Teda kluci nevím jak vám, ale mně chutnají víc ty na ruce

1) Kojila jsem 3 měšíce. Neznamená, že velká prsa = hodně mléka. 

2) Mléko došlo, tak jsem přešla na umělé do 9. měsíců. Pila Nutrilon, po něm ale měla velké koliky, tak jsme vyzkoušely Dm mléko a to bylo už bez pláče. Nyní u Elis zjistil doktor alergii na kravské mléko, ale zvládáme to i bez něho. Elišce chutná kozí a i pudink je z něho výtečný.



 Já a Niki

A já nejraději hračky...

 1) Kojila jsem do půl roka. Ale nebyla to žádná sranda. Od 4. měsíce jsem musela začít přikrmovat. Měla jsem ragády i kvasinky (viz. výše). Ale ten pocit, kdy se ke mně Niki přisála je nezapomenutelný, když jsme se sehrály, tak jsem si to moc užívala. Jen to mléko došlo. Doktor (neurolog) mě naštěstí uklidňoval, že dítěti mateřské mléko do půl roku určitě stačí.

2) Niki pila mléko do minulého týdne. Začínala na Nutrilonu (20 měsíců) a potom Sunar. Před týdnem jsme dali flašku pryč. Ale o dudlících a flaškách příště.

Měla jste některá podobné "problémy" nebo nějaké další? Doplníte nás?

Naše druhá letošní dovolená - Řecko

Chystáme se na naší druhou letošní dovolenou. Snad bude úspěšnější než ta první, tím myslím bezúrazová. No pro jistotu si s sebou přibalíme lékárničku s první pomocí a hlavně Bepanthen Plus (nejen, že si s ním já mažu jizvy, ale Nikča kdykoliv spadne, tak ho po mě vyžaduje :-)

Jedeme do Řecka, podívat se za dalším členem naší rodiny. Průběh popíšu až po návratu.

Prozatím předkládám zážitky ostatních maminek:

 Verča a Ondra

My jsme byli loni i letos v Chorvatsku na stejném místě. Poprvé jsme tam jeli, když Ondrovi bylo rok a půl. Nejhorší ze všeho (pro mě a asi i pro manžela a dítě) byla cesta autem - 16hodin. Myslím ale, že letos, když mu bylo 2,5 roku, to zvládl daleko líp než loni. Jeli jsme na noc, tak většinu prospal a i potom krásně seděl, nezlobil a poslouchal CD s dětskýma písničkami.  
Jezdíme na ozdravný pobyt s Astmálkem - doporučuji vřele všem s dětmi (http://www.astmalek.cz/), které mají jakékoliv zdravotní problémy (dýchací, kožní aj.), ale je to vhodné i pro děti zdravé (Ondra žádné problémy nemá). Pobyt tam jsme měli vždy víceméně bezproblémový - nestýkalo se mu po domovu, neříkal nic. (Většinou, když se mu někde nelíbí říká: já chci za kočičkami). Loni tam schytal nějakou střevní chřipku, tak pár dní musel být v klidu a nesměl na sluníčko. Obrovskou výhodou tohoto pobytu je, že je tam vždy přítomen nějaký doktor či zdravotník, který mi Ondru přišel zkontrolovat kdykoliv jsem si řekla a hlídal, aby nedošlo k dehydrataci (hodně zvracel a nechtěl nic jíst a pít). Naštěstí letos jsme ho my nepotřebovali a užívali si dovolenou do sytosti. Nemusíte se o nic starat, program zajistí na každý den animátoři (vy tam ale s dětmi jste), každý den jsme něco malovali, tvořili, vyráběli. Byli tam i děti, které nechtěly do moře (teda případ našeho Ondry to není, my jsme měli problém ho z moře vytáhnout), ale při cákáčku ochotně samy a dobrovolně do moře vlezly klidně až do pasu :) Po cákáčku bývá aquaaerobic pro maminky, babičky, tety a jiné dospělé osoby, které rády cvičí. Pak každý den odpoledne se píská na flétnu a hrají se s dětmi různé míčové hry. A aby ani rodiče nepřišli zkrátka, tak je potom beach volejbal. Letos Ondra už nepotřeboval žádnou tetu, strejdu na hlídání. Celý 2 hodiny si hrál stranou v pískovišti. A večer se promítají nejdřív pohádky, pak nějaké filmy pro dospělé, či se něco griluje nebo někdo udělá nějakou zajímavou přednášku (třeba o první pomoci). Kromě jiného se tam hledá Astmálkův poklad, soutěží dospělí ve znalostech, zručnosti a rychlosti o Astmálka všeználka a jde se stezka odvahy. 

Petra a Vojtík:

Dovolenou v loni zvládl bezvadně, byli jsme na Moravě,  moc se mu tam líbilo, jen cesta autem pro něj byla úmornější, letos jedeme na Šumavu, tak se mu tam snad bude zase líbit  

Káča a Ondrášek:

Dovolená, znamená jet k mé rodině na Moravu. Ondráš nemá rád změnu prostředí. Jsem sama zvědavá na 5 hodinovou cestu autem. Dříve se jezdilo jen na Ondrášovo spaní, teď chce koukat ven a komentovat dění za oknem. V autě hodně zpíváme. 

Milena, Vojtík a Matěj: 

Jo jo...Turecko cca na čtrnáctém měsíci úplně pohoda...let tam prospal a let zpátky taky...krása...byl i statečný následně v autobuse při dojezdu do destinace...cesta trvala cca hodinu a byl trpělivější než rodiče a dovolenou si krásně užil stejně jako my, do moře se mu nechtělo stejně jako tatínkovi, špatný vlez - kameny a chladné. Užívali si bazén. 
Letos jižní Čechy - dyť víš Byli jsme na ní společně.

Lucka a Elis:

První dovolená v lázních v Maďarsku, Elišce bylo 9. měsíců a vše zvládla naprosto v pohodě. Byli jsme s rodiči od manžela i ode mě. Eliška se koupala v bazénech, pospávala v kočárku a vše ok. Cestu v autě zvládla také dobře. Další dovolená na 1,5 roce - Turecko. Let i cestu autobusem jsme zvládli bez problémů. V letadle koukala na dvd, papala, pospávala a v autobuse usla, z autobusu jsem jí přendala  spící do kočárku, z kočárku spící do postýlky a spala celou noc až do rána. Moře se jí líbilo, ale víc bazény. Jediné negativum na naší dovolené bylo to, že Elí onemocněla angínou z hotelové klimatizace, také dehydratace a musela zůstat na klinice přes noc na kapačkách a dva dny na pokoji na antibiotikách. Ale i přes toto všechno jsme si dovolenou nakonec moc užili. 

Já a Niki:

U nás je problém ten, že tatínek má přes léto hlavní pracovní sezónu, takže jezdíme na dovolenou většinou sami. První dovču jsme byli všichni společně: Niki byla ještě malinká 5 měsíců, tak jsme se nevydávali nikam daleko. Jeli jsme Nikolku ukázat její prababičce na Slovensko. Cestu zvládala krásně a dobře se aklimatizovala i v cizím prostředí. Na zpáteční cestě jsme zajeli ještě do Brna, za holkama, se kterýma jsem studovala a bydlela. 
Rok na to jsme vyrazily sami dvě letecky do Řecka. Tam byla naštěstí další část rodiny, takže jsme si to moc užili všichni. Letos jsme byli v jižních Čechách spolu s Milčou a teď nás čeká další dovolená. Jaká bude? To se dozvíte příště.

 Přidáte někdo váš zážitek...?

Smutná zpráva + veselá = moc smutná / MIMODĚLOŽNÍ TĚHOTENSTVÍ

Nikča s Lukym zrovna koukali na večerníček. Udělala jsem si v koupelně těhotenský test a po večerníčku jsem jim ho ukázala. Nikolka: "Ukaž mami, co to je?" 
Luky: "To znamená, že budeme mít miminko". 
Nikolka: "Paráda". 

A tak to všechno začalo...

...Druhý den jsem měla bolesti v podbřišku, říkala jsem si, že je to normální, že jsem to měla přeci dostat a tak je to ta první menstruace, která se někdy ještě objeví a někdy ne. 

Třetí den - začala jsem trochu "špinit". Pořád jsem to přikládala k menstruaci. Zavolala jsem na gynekologii, řekla jsem o testu a popsala mé příznaky. Sestřička mě objednala na úterý. Víkend před námi. Jeli jsme s Nikčou na chalupu na Sázavu. A opravdu jsme si to užily. Spaly jsme ve stanu, byly jsme na Konopišti, jely vláčkem...jen břicho pobolívalo. 

V úterý jsem šla na gynekologické vyšetření. Trochu jsem krvácela. Doktorka říkala, že se to může stát a že to ještě nic neznamená. Jenže na vnitřním ultrazvuku nic nenašla a to ve mě "rýpala" pěkně. Taky to nepříjemně bolelo. Tak se rozhodla pro test hodnoty HCG (Choriogonadotropin je glykoproteinový hormon, který vzniká po oplození vajíčka a je vytvářen vyvíjejícím se embryem - zdroj wikipedia). Odpoledne jsem si měla zavolat o výsledky. Čekání do jedné hodiny bylo nesnesitelné. Volám doktorce, která mi sdělila: "Hodnota je poměrně vysoká 870, je tu šance, že se ti zpozdila ovulace a já ještě nic nevidím, přijď ve čtvrtek nalačno. Uděláme znovu testy a uvidíme, co dál."

Čtvrtek - odběr krve a potom znovu ultrazvuk. Bohužel na něm zase nic :-( Doktorka: "To pořád nic neznamená. Počkáme na rozbor krve." Volám v jednu hodinu. "Hodnoty se opět zvedly. Počkáme do pondělí a uvidíme, ale varianty jsou tři: 1) plod ještě není viditelný, kvůli pozdější ovulaci, 2) plod se nevyvíjí a tudíž ho v děloze není vidět, 3) mimoděložní těhotenství, ale tahle možnost je málo pravděpodobná."

Víkend - ani nekrvácím, ani nemám bolesti. Začínám věřit, že vše bude v pořádku a v pondělí se miminko na ultrazvuku konečně ukáže.

Pondělí - odběr krve a ultrazvuk. Doktorka se netváří. "Bohužel, tam nic nevidím. Už nemůžeme čekat, dali jsme tomu šanci, ale už to opravdu nevypadá. Předepíši ti žádanku o revizi a objednám tě. Horší je to v tom, že se možná jedná o mimoděložní těhotenství. Tady na pravé straně (ultrazvuk pěkně dloubnul) je vejcovod a u něho to vypadá jako gestační váček. Nechci tě nijak strašit. Uvidíme, třeba ti hodnota HCG klesla. Zavolej si odpoledne."
Poledne - volá mi sestřička, že se mám dostavit ještě jednou na ultrazvuk. Pokládám telefon a brečím. Poprvé to říkám i mamce, nechtěla jsem nikoho kolem sebe stresovat, stačí, že to bylo vypětí pro nás. 
Vyšetření - doktorka: "Co mi to děláš, tobě ty hodnoty hrozně vylítly, vyskoč na ultrazvuk, třeba to miminko najdeme." Dloubala do mě ultrazvukem dost dlouho, ale nenašla nic. Takže instrukce na druhý den: "Jez raději jen kašovitou stravu, jogurty, polévky, pokud je to mimoděložní těhotenství a praskne to, tak aby nebyly komplikace při hospitalizaci." Výborně, už mám slzy na krajíčku. Přestávám se bát o miminko, které už stejně nemá šanci a začínám se bát o sebe. Chci zůstat na živu! Opravdu mám strach. Doktorka: "Neboj se, na to se hned neumírá. Od půlnoci nejez a nepij! Ráno v sedm hodin jdi na gynekologickou ambulanci do nemocnice, jsi objednaná a přijmou tě."

Noc - v noci mi začaly hrozné bolesti do zad, jako když jsem poprvé rodila Nikču. Lekla jsem se, že to možná prasklo. Když bolesti neustaly ani po hodině, tak jsem se oblékla a vyrazila do nemocnice. Doktor na příjmu byl moc hodný, vyšetřil mě, hned řekl, že nic neprasklo, trochu mě to uklidnilo. Nicméně bolesti do zad neustávaly. Dostala jsem léky na bolest, kapačku, abych nebyla dehydratovaná a už si mě tam nechali. Stejně jsem měla jít ráno na zákrok.

Den zákroku - po sedmé hodině dorazily další dvě paní na stejnou operaci. Probíhá pod narkózou a trvá cca 15 minut. Mně dělali ještě jednou rozbor krve.  Na výsledky jsme čekali dlouho. Já od večera nepila, ještěže mi dali tu kapačku. Holčiny, co byly se mnou na pokoji to už měly za sebou a mohly se napít. Za chvíli byly obě dvě v pořádku. Já pořád nic. Přišla doktorka, že se na mě ještě jednou podívá, protože mi HCG opět vzrostlo a že je dost vysoké. Tak aby mi náhodou nevysáli zdravé miminko. HCG v pondělí 3100 a v úterý 3348. Miminko nikde, tak jsem se šla připravit na zákrok. Doktorka myslela, že se mi rovnou pod narkózou koukne i laparoskopicky, zda to není mimoděložní těhotenství, ale pan primář asi nechtěl, abych měla jizvy, tak říkal, že se udělá pouze revize a uvidíme. Na revizi je potřeba jen podepsat souhlas, od půlnoci nejíst a nepít, sundat si náušnice, piercingy..., vyčůrat se, připravit si do stolečku kalhotky s vložkou, lehnout na postel a hurá na sál. V předsálí mi nasadili zelenou čepičku, převlékli košilku a už se mě ujala anestezioložka. Dostala jsem panáka do žíli na uklidněnou a za chvíli jsem nevěděla o světě. Ještě na sále vás probudí a pak jste už na pokoji vzhůru, pokud teda nechcete dál spát. Já spala. Po půl hodině se můžete trochu napít a po dvou jít v doprovodu někoho blízkého domů. Ten den odpočívat. Já odpočívala i druhý. Ve čtvrtek jsem měla jít na kontrolní odběr. Pro jistotu nalačno.

Středa - nic moc. Břicho i záda bolí. Ležím.

Čtvrtek - ráno odběr krve. Pak jsem jela domů. Vzala Nikču a pro jistotu ji odvezla ke švagrové na hlídání. Po hodině a půl jsem se měla vrátit do nemocnice. Jela se mnou mamka. Hodnota vzrostla o 1500, takže akutní příjem. Zamluvení sálu. Rychlé vysvětlení pojmu mimoděložní těhotenství a šlo se na to. Všichni v nemocnici na mě byli moc hodní. Na cokoliv trpělivě odpovídali. Laparoskopicky pod narkózou museli plod odebrat i s vejcovodem. "Máte ještě druhý, jste mladá a perspektivní." Pan doktor mi tím opravdu pomohl. Zákrok trvá delší dobu cca 40 minut. A nemůže se po dvou hodinách domů. Jak já byla ráda, když jsem se po narkóze probudila. Břicho bolelo. Odpočívala jsem v nemocnici až do soboty. Nikče jsem ani nechyběla. Užila si to u tety a pak se na mě s taťkou přijela podívat.

Propuštění - mám se šetřit, což s malým dítětem moc nejde. Niki už je ale rozumná a pomáhala mi celá rodina a holky. Jsem v šestinedělí. Zatím nebrečím. Jizvy pnou - někdy si až myslím, že stehy prasknou. Pro jistotu mažu kůži kolem stehů bepanthenem, ať není tak napnutá.

Týden po zákroku - dnes mi vyndali stehy. Mám si je chvíli nechat a poté začít jizvy mazat. Ptala jsem se pana doktora, jestli mu nevadí, že na to budu dávat bepanthen Plus. Říkal, že je to ideální. Tak uvidíme. Zatím přikládám fotku jizev se stehy. 







Pro mě bylo velkou útěchou to, že mám doma zdravou krásnou holčičku. Nedovedu si představit, že by se mi stejná situace stala hned na poprvé. Ale i takové případy se přihodí a naštěstí většinou končí velmi dobře - brzkým otěhotněním s hladkým průběhem.




Ležíme s Nikolkou v posteli, chce ukázat ty stehy a říká: 
"A maminko, tam bylo to miminko? A to sem byla já?" 
"Ne, Nikolko, to bylo jiný miminko, ale nebylo na správném místě, tak ho musel pan doktor vyndat" 
"Hm, to je smůla, viď mami?" 
A za chvíli:
"Ale mami, neboj, příště už tě bude pan doktor jenom poslouchat a já budu mít brášku."

Foto těsně po vyndání stehů:

Foto 14 dnů po zákroku a svědomitém mazání Bepanthenem Plus: