Cvičení od miminka přes batole po školkovou slečnu

Na cvičení chodíme s Nikolkou už od malička. Lépe řečeno od tří měsíců. Díky němu jsme se seznámily i s několika maminkami z našich blogujících mamin (Káťou, Milčou, Luckou, Verčou…). No vlastně téměř se všema.

S Petrou jsme spolu chodily už na cvičení těhulek. Tehdy nám předcvičovala Marcela, která po nějakém čase přiznala, že je taky těhotná a tak, jak roste její holčička, tak se mění i cvičení, které předcvičuje J.

Cvičení pro těhotné u ní bylo hodně o správném prodýchávání.

Používaly jsme balóny a overbally, ale nic nebylo silového. Spíše jsem se krásně protáhla. Pak jsem chodila ještě na jedno cvičení a to zas bylo více o síle. Posilovali jsme hodně pánevní dno, učili se správně dýchat. Používali jsme činky apod. Musím říct, že kombinace obou dvou byla výborná. A v porodnici mě pak chválili, jak hezky prodýchávám.

Když byly Nikče tři měsíce, tak jsme začaly chodit na cvičení s nemluvňaty. To bylo taky moc fajn. Jen nám dvěma "spáčkám" moc nevyhovoval ranní čas. Nicméně cvičení za to stálo a tak jsme si jednou týdně přivstaly. Ze začátku to bylo hlavně o kontaktu s miminkem. Zpívaly jsme, kolébaly děti na sobě i v dečkách. Procvičovaly jsme jim všechny končetiny. Tančily s nimi.

Když se z nemluvňat stávaly batolata, tak už to bylo podstatně těžší, protože se odbatolily vždycky někam, kam jsme my zrovna nechtěly. Takže je potřeba obrnit se trpělivostí. Protože po několika lekcích, kdy bylo vidět, že už vědí, co bude následovat, a že se na to opravdu těší, to prostě stálo za to.

No ale ve dvou letech byl už prostor malý a tak jsme přešly do sokolovny v Břízkách. A to začalo teprve to pravé cvíčo. Bylo pestré a nikdo se nenudil. Začínalo se písničkou, pak balony, pak závodění na červenou a zelenou barvičku. Potom opičí dráha. Vyhazování balónků do  vzduchu a řazení podle barev. Šplhání po žebřinách a shazování balónků, tancování na oblíbené písničky (hlava ramena kolena palce, hasičská). Předvádění zvířátek a konečné závodění. Super. Hodina utekla ani člověk nevěděl jak.

A teď chodíme na ještě pokročilejší, opět ho cvičí Marcela. Protože už se vrátila také do práce po mateřské, tak ho máme v odpoledních hodinách. A cvičíme tentokrát po celou dobu všichni, jak děti, tak maminy. 

Pokud jste jablonečtí, tak se přijďte podívat. Každé úterý od 16.30 do 17.30 v sokolovně v Břízkách.

Jak se do naší bandy narodil "Apríláček"

Tento měsíc nás čeká trojitá oslava narozenin. V naší bandě máme tři "dubňátka": Matyho, Vojtíka a Ondráška. Ale jen ten poslední je opravdový "Apríláček". 

V té době jsme se ještě všechny neznaly. Většina z nás se poznala až v září 2011 na cvičení s nemluvňaty. Ale konkrétně tyhle tři maminky od těhle tří kluků se poznaly už dříve. Dvě spolu chodily na vysokou a tu třetí přibraly do party na cvičení pro těhotné, které probíhalo v naší jablonecké nemocnici a všechny si ho jen chválily. 

Termín porodu se jim už blížil, ale nikdo nečekal, že na Káťu to přijde takhle brzy. No a tak se stalo, že se Ondrášek narodil právě na Apríla 1. dubna. Nakonec neplánovaným císařským řezem. O svém prvním roku soužití s Ondráškem již Kátě něco napsala zde. Neměla to s Ondrou po náročném císařském řezu vůbec jednoduché. Jizva se hojila, protože ji poctivě promazávala (olivovým olejem na střídačku s bepanthenem, který byl díky kojení a mazání zadečku vždy po ruce), ale hrozně dlouho bolela. Naštěstí alespoň to kojení se jí rozjelo krásně a vydržela kojit nejdéle z nás všech. 

Ale vraťme se ke dni jejího porodu, když potom každému psala zprávu z porodnice, tak si všichni mysleli, že si z nich dělá apríííl:-)

Káťa: "jo a jedno z největších překvapení bylo narození Ondráška Apríláčka pro Šárku (maminku Matyho). Mám tu vzpomínku moc ráda. Ta nám zprávu nevěřila. Až když jsem ji potkala o 3 dny později v porodnici na chodbě. Ona začala rodit a já tlačila košík s miminkem, tak uvěřila, že to nebyl Apríl :-))))"

Takže "Apríláčku" Ondrášku přejeme ti hlavně zdraví a radost ze života :-)