Školkové trampoty - neškolkování, ztrácení, opruzení...

Nástěnka v šatně, když Niki nastupovala do MŠ

Už jsou to dva měsíce, co Nikča začala chodit do školky. Musím říct, že vše probíhalo parádně. Minulý týden si dala 10 denní pauzu, protože jednu noc měla teploty a zvracela. Šly jsme na kontrolu a hned z toho bylo několik dní doma. Musela mě zastoupit babička, protože jsme zrovna připravovali iQLANDII na slavnostní otevření a tak nebyl prostor zůstávat doma s dětmi. Naschvál píši množné číslo, protože ostatní kolegyně na tom byly hůř. U třech dětí zjistili doktoři nález na plicích a tak děti nesměly ani na procházku. Jedna z nich povolala maminku až z Moravy. 

No ale proč to tak dlouze píši? Minulý týden ve čtvrtek jsme šly po pauze do školky a to je jedna z trampot, která nás teď provází:

1) Nechci do školky

Jakmile dítě okusí, že to jde i jinak, tak upřednostňuje to jinak před školkovým řádem. Nikolce se samozřejmě s babičkou líbilo a čtvrteční doprovod do školky se neobešel bez slz a přemlouvání, abych ji ještě nechala doma. Dnes je úterý a už se to téměř

Naštěstí se Niki školkové knížky líbí a po obědě usíná

srovnalo, i když ta malá "diplomatka" to zkouší pořád. Synovec Kubík má zase v tomhle omotaného dědu. Večer mu nahlásí, ať pro něho příjde po "o" a děda prostě po obědě dorazí. Hrůza. No ale odolejte jim. Samozřejmě, že Niki chce taky někdy po "o". Tak jsem ji slíbila, že jednou určitě po obědě půjde. Tak uvidíme, kam se to vyvine. Pokud můžu radit, tak nechávejte děti hned spát ve školce a moc jim neukazujte, že je i jiná šance. 

2) Ztrácí se nám věci

Naštěstí se zase najdou, ale ty děti si je prostě navzájem půjčují a když se svléknou, tak to nejraději strčí na věšák a do kapsáře, někoho úplně jiného. Takže máme doma dvě stejná trička. Jedno vyprané a vyžehlené zítra vrátíme do školky a snad se ho ujme původní majitelka. Proto určitě PODEPISUJTE úplně všechno. Opravdu se to vyplatí. Hlavně u věcí z Lidlu, které má každé druhé dítě :-) Dnes se nám po měsíci vrátily rukavice :-)

 

3) Hygiena

Snad má Niki opruzeninu z utírání a ne z její oblíbené hry na doktora

. 

Nikče prostě nemůže nic ujít (to má bohužel nebo bohudík po mamince :-), takže i čůrání a kakání probíhá ve spěchu, aby se zase rychle vrátila do herny. No a tak, i když máme z domova natrénované utírání po čůrání (to druhé nám zatím moc nejde), tak ve školce je tento proces prostě zapomenut.  Ještěže máme Bepanthen. Večer stačí vysprchovat, namazat a ráno jdeme bez zarudlé pokožky do nového procesu. Naštěstí musím říct, že se opruzenina nedělá každý den.

A jaké trampoty "trápí" vás ostatní???

 

Miniškolička - Broučci

Od kdy je vhodné umístit dítě do mateřské školy?

Státní jesličky jsou velkou vzácností. Ale některé maminky si nemůžou dovolit tříletou mateřskou "dovolenou". Tak co s tím?

To jsou jen takové dotazy k případné diskusi. Já naštěstí takový problém nemám. S Nikolkou jsem doma na tři roky. Ale přeci jen je vidět, že jí kontakt s ostatními dětmi dělá dobře. A tak jsem se rozhodla a Nikča od ledna 2013 začala pravidelně navštěvovat páteční miniškoličku - BROUČKY.

Miniškolka je v domě dětí a mládeže Vikýř www.vikyr.cz, kam jsme chodily i na hravé dopoledne maminek s dětmi, takže prostory znala už zdřívějška a poplatek za tuto službu (2 hodiny hlídání každý pátek) byl minimální :-). Za mě si nemyslím, že by dvouleté dítě mělo chodit do školky každý den v týdnu, ale jedno hravé dopoledne bez mámy je pro něho určitě příjemným zpestřením.

 

 

PŘÍPRAVY:

Tak jsme v lednu poprvé vyrazily. Nikče nebyly ještě ani 2 roky. Říkala jsem si, jestli ji na to mám nějak připravovat, ale nakonec jsem jí jen den předem oznámila: "Zítra půjdeš do školičky za tetou Ájou a dětmi, které už znáš". Připravily jsme spolu baťůžek se svačinou, pitím a bačkůrkama a Niki se moc těšila.

 

POPRVÉ:

Přišly jsme tam, teta Ája si od nás vzala baťůžek, Nikča vběhla do herny a ani pusu mi dát nechtěla. Tak a je to. Ani slza. To ostatní maminky to neměly tak jednoduché. Děti se jich držely a nechtěly se pustit. Některé tu první dvouhodinovku probrečely téměř celou. A jeden se dokonce nervově i poblinkal (ten už pak do školky nešel).
U Vojtíka, kterého znáte z předchozích příběhů to proběhlo takhle: Vojtík přišel, teta mu vzala baťoh, on zaplul do herny a kdo brečel? No maminka.

PRŮBĚH:

Niki s Elis

Jak šel čas, tak postupně plačtivých dětí ubývalo. Každý pátek přibyl na naší ledničce nějaký nový výtvor, který Niki pyšně ukazovala všem, kdo k nám přišel na návštěvu. Součástí programu bylo: pohybové aktivity, výtvarka, pravidelný svačinový režim, volná zábava.
Ondrášek, se kterým se teprve seznámíte, pokaždé zlepšil svou slovní zásobu. Byl plný dojmů a doma o školce povídal ještě v neděli.
Kája byla jako první, která přestala nosit plínky, tak všem demonstrativně ukazovala, jak čůrá do nočníku. Ostatní se přidávaly a teď jsou skoro všichni bez plen.
Samozřejmě od sebe okoukaly i nějaké ty "špatnosti": pojídání holoubků (FUJ), křičení (tam mé dítě korunuje), pošťuchování se. Ale proti kladům jsou tyto věci pouhými prkotinami.

 

ZÁVĚR ROKU:

Dnes jsme šly do školky naposled. Děti dostaly dort a dětské šampaňské, ale největší radost měly z dárků od tety. Vždy na ně s ostatníma maminkama čekáme na chodbě, pak se dveře rozrazí a děti se běží přivítat. Dnes každé sahalo do baťůžků, aby nám ukázalo, co dostalo.
Maminy se loučily s přáním hezkých prázdnin a děti? Ty to vyřešily po svém, daly si hromadnou pusu.

 

 

 

MŮJ NÁZOR:

takovéto aktivity jsou k nezaplacení. Děkujeme teto Ájo.