Když je venku plískanice, zalez s knížkou do světnice

Moooc dlouho jsem se neozvala. Až mi někteří volali, co je se mnou, že nepíši na blog. A tak jsem se k tomu konečně dostala. 

Nebylo se mnou nic. Naštěstí. V práci bylo překvapivě hodně práce a doma mě zachvátila lenost. Takže jsem raději s Nikčou pekla a užívala si, že budou Vánoce, než abych seděla u PC. 
Až teď po svátkách vše zpracovávám a konečně přichází na řadu i oblíbený blog. 

Ano, v tomto počasí více čteme. Naštěstí je Nikča rozumná a místo televize častěji upřednostňuje knížky.

Takže co teď u nás vévodí?

NIKOLKA

Jednoznačně Příběhy včelích medvídků. Maminka je má taky moc ráda, protože jsou ultrakrátké. A Nikča má pocit, že jich tak alespoň přečteme mnohem víc.
Ale naším hitem jsou i Starohradské pohádky časoděje Archibalda. Úplně nejraději Nikča přeříkává všechny skřítky a bytůstky, které se na hradech a v knížce vyskytují. Když jsme tam byli naposledy, tak asi dvakrát skočila paní průvodkyni do řeči a chtěla provádět všechny sama tím, jak jmenovala, jak se kdo jmenuje.


Pak máme ještě rozečtené dvě knížky a střídáme si, kterou budeme číst. Nicméně k prvním dvěma se vracíme nejčastěji.
Teď jsem ji na Vánoce objednala knížku od jahrdina.cz, kde se hrdinou stává samotný čtenář. Takže jsem nadiktovala Nikčino a Vojtíkovo jméno a těšila jsem se, jak si o nich o Vánocích přečteme. Já z té pohádky až tak nadšená nejsem, ale Nikolka ji chce číst pořád dokola, takže dárek splnil svůj účel na výbornou.


MAMINKA
Už tu několik svých typů dávala, jako třeba JUMARORO, Sněhulák aj. Před adventem jsem četla Jak přežít vánoce, protože tam bylo pár dobrých typů, na tradice s malými dětmi, takže si myslím, že sem ještě nějakou ukázku napíšu.
Ale na Štědrý den jsem si od mého táty půjčila knížku Číňan od Mankella. On ji měl přečtenou za dva dny, což je u mého táty výkon nad výkon. Já tak rychlá nebudu. Každopádně musím uznat, že vás chytí a nechce pustit. Většinou ji jen únava přemůže, ale hned ráno, když ještě ostatní spí, se k ní ráda vrátím a hltám stránky. A když je Luky na flámu, tak se doma i trochu bojím :-)

 
A TATÍNEK

Ten čte moc málo. Když už, tak časopisy. Ale na poslední služební cestě v Brně, jsem mu koupila „Debordelizaci hlavy“ od Ivo Tomana a tu už čte podruhé. Musím přiznat, že jsme ji dali už několika lidem jako dárek (Věrce v Brně, Míše a Dominikovi, Lukyho bráchovi a Láďovi - majiteli Mystery baru) a všichni si ji moc chválili. 

Vánoce jsou sice již za námi, ale dobrou knihou můžete udělat radost po celý rok. 

Tak hezké čtení. Snad i to moje :-)

Nuda v Brně? ...rozhodně nehrozí

Minulý týden jsem byla na služební cestě v Brně. V listopadu se tam otevře nové science centrum s trefným názvem VIDA! :-) Tak jsme se s kolegy z iQLANDIE jeli podívat, jak jsou s přípravami daleko a dodat jim trochu sil. No a protože jsem v Brně studovala řečtinu, tak mi tam zůstalo několik kamarádů, tedy spíše kamarádek. A ty dvě "nej" jsem chtěla navštívit. 

Když už jsem byla v Brně, tak jsem si služební cestu prodloužila o neslužební nezapomenutelný víkend.

Byl to především kulinářský zážitek, protože Věrka (parťačka z řečtiny) mi připravila opravdu pestrou ochutnávku všeho možného, takže co mohu rozhodně doporučit?

DEN PRVNÍ
Vše začalo na výtečném obědě v L´abuffatě. Pokračovaly jsme kávičkou v retro kavárně Café Placzek.

Od jídla a pití jsme si odpočinuly gruntováním. Věrka totiž předávala na půl roku byt anglickým profesorům. Stihly jsme i řeckou konverzační dvojhodinu. A pak V. běžela na kurz argentinského tanga. A já? Natáhla jsem se na skoro hodinu do vany s knížkou. Nádhera (doma totiž nemáme vanu).   

www.superpandacircus.cz

Večer jsme začaly nevšedním zážitkem. Věrka mě vzala na drink, ale ten nebyl ledajaký. Vyrazily jsem do Super Panda Circusu, baru, který není jednoduché najít. Nikde zvenčí neuvidíte žádný nápis, jen dlouhé závěsy. Dovnitř nevejdete, musíte počkat, až vám otevřou (no v první chvíli jsem si říkala, že se V. zbláznila a bere mě do bordelu, ale hned jak nám otevřela milá holčina v cirkusáckém mundůru, jsem tuto myšlenku zahnala do kouta). Převezme si od vás oblečení, usadí vás a nabídne welcome drink. A co se bude dít dál? To nebudu prozrazovat, to musíte prostě zažít. Doufám, že dáte na mou radu a sem se rozhodně vypravíte. Stojí to za to a ty drinky jsou mňamkózní. Majitelé neměli na dostavbu baru dost peněz a tak zažádali širokou veřejnost, aby jim půjčila, nechtěli se zadlužit u banky. A světe div se, po chvíli co byl klip na internetu už museli další zájemce odmítat. Milion sehnali téměř do hodiny. Ať se daří! A vy si místo raději rezervujte!


Pokračovaly jsme na milongu do café savoy, kde jsem obdivovala tu smyslnost. No uznejte, že ta hudba k ní svádí?

A večer jsme zakončili (už jsme nebyly jen ženy:-) v baru, který neexistuje a mimochodem patří stejným majitelům jako Super Panda Circus, takže úspěch zaručen.

DEN DRUHÝ
Snídaně v Café TeeVee, ta vajíčka na slanině s rukolovým salátem byla - no prostě nepopsatelná.

Poté jsme douklidily zbytek věcí a vše nepotřebné z bytu odnesly, abychom se mohly projít do Café - Baru CATTANI, kde jsme si namíchaly domácí těstoviny dle naší libosti.

Oběd se musel strávit, jak jinak než dobrou kávou a dezertem. Navštívily jsme kavárnu V Melounovém cukru, přečíst si o ní můžete na jiném blogu. 

No a pak už přijel Luky s Nikolkou, ale to je asi na další příběh. Tento by byl už moc dlouhý a to by nikdo nečetl :-)