Vánoce už jsou dávno pryč...

...ale já jsem se teprve nyní dostala k tomu, abych se podívala na fotky, které jsme si o těch svátcích nafotili, a tak jsem si říkala, že o nich ještě napíšu. 

O těch loňských Vánocích jsem si slíbila, že jsou to poslední Vánoce ve stresu, ale bohužel ne všechna předsevzetí se daří a tak se to nepovedlo ani letos a zase jsem vyšilovala, co všechno nestíhám. A tak je rozhodnuto. Příští rok jedeme na Vánoce pryč. A dárek dostane od Ježíška každý jen jeden.

Vraťme se však ke Štědrému dni. Hysterická jsem byla den předtím, a tak jsme si ten Štědrý den naštěstí moc hezky užili. 

Ráno jsme vyrazili do Liberce a společně s Nikčinýma sestřenkama jsme vyrazili do ZOO. Věděli jste, že na Štědrý den je ZOO Liberec zdarma - tedy vstupné je dobrovolné. Rádi jsme na zvířátka přidali a ta procházka byla báječná. 

V zimě je lepší vzít si do ZOO sváču, protože stánky moc otevřené nejsou. My byli zásobeni, jen svařák jsme letos nestihli :-(

Po ZOO jsme ještě zůstali v Liberci u Vallnerů. Holky si hrály, Ježíšek jim donesl dárky, už když jsme byli v ZOO, takže byly nadšené. A my? My odpočívali každý po svém :-)

Holky nám pak jedna po druhé zazpívaly koledy. Natáčela jsem to, ale když koukám na ty videa, tak je raději necháme jako naše home video :-)

Domů jsme dorazili až po páté hodině. No ještěže mi odešel sporák (vypoví službu každý rok před Vánocema, jakoby to tušil). Den před Štědrým dnem mi ho sice Lucky tatínek s bráchou (moc děkuji) přišli opravit, ale já to všem zatajila, a tak... Rybí polévku a salát jsme dostali od skoro tchána :-) No a kapra vlastně taky, ale trouba mi fungovala i tak, takže jsem ho tam strčila na přírodno. Já jsem si ještě udělala dvě klobásky a opekla houstičku do polévky. No a hotovo. Nikolka připravila stůl. Otevřeli jsme si dětské šampaňské a večer mohl začít. 

Po večeři šla Niki s tátou vyhlížet Ježíška a já zatím sklízela čurbes. A zazvonil...

Snad si Nikolka tenhle blog přečte, až přestane věřit na Ježíška, protože Vám chci říct, jak jsem letos nestíhala a objednávala vše přes internet. Lukymu jsem pořídila super funkční termoláhev a pracovní nůž přes iMi Partner. A protože oba máme rádi Teorii velkého třesku, tak dostal i dvě trička jako Sheldon :-), ty jsem objednala přes geekshop. A Nikolce? Té jsem hodiny s Křemílkem a Vochomůrkou pořídila na služební cestě v Polsku. Knížku Starohradské Pohádky jsem objednala přimo přes stránky Starých hradů. DVD Tři bratři mi pořídila kolegyně, která ho kupovala i pro své děti. No a šatotričko a hlavní dárek Domeček pro panenky jsem pořídila na e-shopu Proděti. Ještěže tak. Stále jsem si totiž bláhově myslela, že ho zvládnu koupit někde v hračkářství. Ale nakonec nikde neměli nic podle mých představ. A tak jsem ho objednávala na poslední chvíli. Naštěstí vše v pořádku a včas dorazilo. 

Každý kdo k nám přijde na návštěvu, tak nám domeček závidí. Děti si u něho moc hezky vyhrají. Tak jsem ráda, že se dárek povedl.

Když jsme u nás vše rozbalili, tak jsme se ještě vydali k našim. Jsme totiž navyklí slavit všichni dohromady. Navíc přijel můj bráška z Řecka (jen na 5 dní:-( ). No a tak si Niki strejdu chtěla co nejvíc užít.

Domů jsme se dostali až po půlnoci. Nikolka usnula až v půl třetí. Já už dávno chtěla spát. 

Nakonec přidávám pár Štědrovečerních ksichtíků. I když mě dotyční asi zabijou :-)

Teda hlavně Luky :-) Užijte si je, než to budu muset smazat :-(

Když je venku plískanice, zalez s knížkou do světnice

Moooc dlouho jsem se neozvala. Až mi někteří volali, co je se mnou, že nepíši na blog. A tak jsem se k tomu konečně dostala. 

Nebylo se mnou nic. Naštěstí. V práci bylo překvapivě hodně práce a doma mě zachvátila lenost. Takže jsem raději s Nikčou pekla a užívala si, že budou Vánoce, než abych seděla u PC. 
Až teď po svátkách vše zpracovávám a konečně přichází na řadu i oblíbený blog. 

Ano, v tomto počasí více čteme. Naštěstí je Nikča rozumná a místo televize častěji upřednostňuje knížky.

Takže co teď u nás vévodí?

NIKOLKA

Jednoznačně Příběhy včelích medvídků. Maminka je má taky moc ráda, protože jsou ultrakrátké. A Nikča má pocit, že jich tak alespoň přečteme mnohem víc.
Ale naším hitem jsou i Starohradské pohádky časoděje Archibalda. Úplně nejraději Nikča přeříkává všechny skřítky a bytůstky, které se na hradech a v knížce vyskytují. Když jsme tam byli naposledy, tak asi dvakrát skočila paní průvodkyni do řeči a chtěla provádět všechny sama tím, jak jmenovala, jak se kdo jmenuje.


Pak máme ještě rozečtené dvě knížky a střídáme si, kterou budeme číst. Nicméně k prvním dvěma se vracíme nejčastěji.
Teď jsem ji na Vánoce objednala knížku od jahrdina.cz, kde se hrdinou stává samotný čtenář. Takže jsem nadiktovala Nikčino a Vojtíkovo jméno a těšila jsem se, jak si o nich o Vánocích přečteme. Já z té pohádky až tak nadšená nejsem, ale Nikolka ji chce číst pořád dokola, takže dárek splnil svůj účel na výbornou.


MAMINKA
Už tu několik svých typů dávala, jako třeba JUMARORO, Sněhulák aj. Před adventem jsem četla Jak přežít vánoce, protože tam bylo pár dobrých typů, na tradice s malými dětmi, takže si myslím, že sem ještě nějakou ukázku napíšu.
Ale na Štědrý den jsem si od mého táty půjčila knížku Číňan od Mankella. On ji měl přečtenou za dva dny, což je u mého táty výkon nad výkon. Já tak rychlá nebudu. Každopádně musím uznat, že vás chytí a nechce pustit. Většinou ji jen únava přemůže, ale hned ráno, když ještě ostatní spí, se k ní ráda vrátím a hltám stránky. A když je Luky na flámu, tak se doma i trochu bojím :-)

 
A TATÍNEK

Ten čte moc málo. Když už, tak časopisy. Ale na poslední služební cestě v Brně, jsem mu koupila „Debordelizaci hlavy“ od Ivo Tomana a tu už čte podruhé. Musím přiznat, že jsme ji dali už několika lidem jako dárek (Věrce v Brně, Míše a Dominikovi, Lukyho bráchovi a Láďovi - majiteli Mystery baru) a všichni si ji moc chválili. 

Vánoce jsou sice již za námi, ale dobrou knihou můžete udělat radost po celý rok. 

Tak hezké čtení. Snad i to moje :-)

Cvičení od miminka přes batole po školkovou slečnu

Na cvičení chodíme s Nikolkou už od malička. Lépe řečeno od tří měsíců. Díky němu jsme se seznámily i s několika maminkami z našich blogujících mamin (Káťou, Milčou, Luckou, Verčou…). No vlastně téměř se všema.

S Petrou jsme spolu chodily už na cvičení těhulek. Tehdy nám předcvičovala Marcela, která po nějakém čase přiznala, že je taky těhotná a tak, jak roste její holčička, tak se mění i cvičení, které předcvičuje J.

Cvičení pro těhotné u ní bylo hodně o správném prodýchávání.

Používaly jsme balóny a overbally, ale nic nebylo silového. Spíše jsem se krásně protáhla. Pak jsem chodila ještě na jedno cvičení a to zas bylo více o síle. Posilovali jsme hodně pánevní dno, učili se správně dýchat. Používali jsme činky apod. Musím říct, že kombinace obou dvou byla výborná. A v porodnici mě pak chválili, jak hezky prodýchávám.

Když byly Nikče tři měsíce, tak jsme začaly chodit na cvičení s nemluvňaty. To bylo taky moc fajn. Jen nám dvěma "spáčkám" moc nevyhovoval ranní čas. Nicméně cvičení za to stálo a tak jsme si jednou týdně přivstaly. Ze začátku to bylo hlavně o kontaktu s miminkem. Zpívaly jsme, kolébaly děti na sobě i v dečkách. Procvičovaly jsme jim všechny končetiny. Tančily s nimi.

Když se z nemluvňat stávaly batolata, tak už to bylo podstatně těžší, protože se odbatolily vždycky někam, kam jsme my zrovna nechtěly. Takže je potřeba obrnit se trpělivostí. Protože po několika lekcích, kdy bylo vidět, že už vědí, co bude následovat, a že se na to opravdu těší, to prostě stálo za to.

No ale ve dvou letech byl už prostor malý a tak jsme přešly do sokolovny v Břízkách. A to začalo teprve to pravé cvíčo. Bylo pestré a nikdo se nenudil. Začínalo se písničkou, pak balony, pak závodění na červenou a zelenou barvičku. Potom opičí dráha. Vyhazování balónků do  vzduchu a řazení podle barev. Šplhání po žebřinách a shazování balónků, tancování na oblíbené písničky (hlava ramena kolena palce, hasičská). Předvádění zvířátek a konečné závodění. Super. Hodina utekla ani člověk nevěděl jak.

A teď chodíme na ještě pokročilejší, opět ho cvičí Marcela. Protože už se vrátila také do práce po mateřské, tak ho máme v odpoledních hodinách. A cvičíme tentokrát po celou dobu všichni, jak děti, tak maminy. 

Pokud jste jablonečtí, tak se přijďte podívat. Každé úterý od 16.30 do 17.30 v sokolovně v Břízkách.

Svatomartinská školková pouť

Svatomartinskou husu jsem si dnes při obědě ujít nechala, i když jsem tím trhala naší osmičlennou bandu z práce. Ale co bych si určitě nenechala ujít byla Nikčina Svatomartinská besídka.

Děti se moc snažily, i ti  nejmenší vyráběly drobné dárkoviny na prodej. Každé oddělení si připravilo program pro své rodiče. To nejstarší ztvárnilo legendu o sv. Martinovi, který mečem rozpůlil svůj plášť a do poloviny zabalil chudého promrzlého žebráka.

Nejmenší děti si připravily pohádku o boudě budce a zvířátkách, která v ní chtěla bydlet. Byly moc roztomilý, hlavně když s každým novým zvířátkem se budka pokaždé zbořila, protože se prostě chtělo pohodlně zabydlet a opřít se. 

No a nakonec mělo pásmo písniček Nikčino prostřední oddělení. Zpívaly a tančily. Dokonce se jim povedla i drobná choreografie. No krása :-)

Potom následoval "velký" jarmark, kde byly k prodeji výtvory všech dětí. Domů jsme si toho odnesli víc, ale cestou jsme se stavili u babičky, kterou Nikča obdarovala, takže domů dorazil jen zlomek:

Koláčky od kuchařek byly výtečné. Pekly je prý celou neděli.

Vše završil punč na zahřátí. A tak nezbývá než poděkovat paním učitelkám za příjemně strávené odpoledne.

Důkaz, že byl s námi i tatínek :-)

 

Na sv. Martínka přijela k nám Jůlinka.

Ten dnešní den začal nejlíp, jak mohl. Nikolku odvážel do školky Luky, takže jsem stihla být v čas v práci. A jakmile jsem dosedla k pracovnímu stolu, tak mi pípla sms: "Tak dnes v 6:43 se nám narodila Julie 2800 gr. a 48 cm. Holky jsou ok. Zdraví Jirka+Lucka+Eliška."

Takhle vypadala Lucka předevčírem, když jsme byli s naší bandou na Rampě na divadýlku o Šípkové růžence. To byly ještě dvě v jednom...

A dnes už ta nádherná holčička ležela vedle ní. Hned jsem si říkala, že Julinka se prostě uměla narodit:
- krásné a lehce zapamatovatelné datum
- krásné jméno. Lucka s Jirkou si totiž nenechali říct, zda to bude chlapeček nebo holčička. A u klučičích jmen měli rozporuplné názory. Takže to holčina vyřešila za ně.
- a to nejdůležitější! Nenaštvala svoji starší ségru. Elis si totiž vůbec nepřipouštěla, že by se narodil kluk.

A jaký měla Lucka porod? Takový si snad přeje každá ženská. V 01.00 praskla voda. Lůca bez větších bolestí počkala, až dorazí tchýně, aby pohlídala Elišku a vydali se s Jirkou do porodnice. Jirka odjel zpět domů. Kontrakce začaly až po třetí hodině. V šest se rychleji otevřela. A Jirka se jen tak tak stihnul vrátit. Na první zatlačení byla Julinka venku. Prý to byl takový fofr, že ani fotek moc nestihli pořídit. 

Nebyla bych to já, abych Lůcu do porodnice nevybavila Bepanthenem :-) A teď si jdu otevřít lahvinku vína a připít Julince na zdraví.

"Mamí, už ti nebudu stát za sukní" aneb kroužkování

Od září chodí Nikča na několik kroužků. Začalo to školkou, kde v polovině září vypsaly paní učitelky plno kroužků:
- maluj, stříhej, modeluj, tvaruj - výtvarné činnosti všeho druhu
- hravá angličtina
- povídej si se mnou - rozvoj řeči logopedicky
- dramatický kroužek s drumbeny
- malý kuchtík labužník
- malý šachista
- taneční folklórní klub Šafránek

Nikolka hned, že chce chodit pomalu na všechno. Já byla pro výtvarku a paní učitelka nás přesvědčila ještě na angličtinu. Takže nakonec chodí ve školce na dva kroužky. Co mě ale překvapilo, že jsou oba místo spinkání. Nakonec mi bylo vysvětleno, že kroužky jsou přednostně určeny pro předškolní děti a ty si musí zvykat, že už spinkat po obědě nebudou :-(. Naštěstí je výtvarka jen jednou za 14 dní a tak největší zápřah máme pouze ve čtvrtek, kdy má Niki angličtinu (o té vám více napíšu až někdy příště, když se konečně dostanu k tomu, zda mluvíme nebo nemluvíme řecky). 

Z výtvarky je Nikča úplně nadšená. Doufám, že to není jen tím, že první koláž, kterou děti dělaly, byla celá z mléka Salko a ony mohly ochutnávat :-) Paní učitelka Zdena se moc snaží a děti jsou z ní nadšené (teď hlavně proto, že je v reklamě v TV na Era pojištění :-). Nikču celkově tvoření baví, naštěstí. Minulý týden namalovala své první postavičky, prsty ještě nejdou, ale to doladíme.

Náročný čtvrtek pokračuje tanečním souborem Nisanka. Dnes nadšení odpadlo, protože tam nebyla ani Žofinka ani Elis. Ale ze začátku padla ona věta z názvu tohohle článku: "Jupí, mamí, už ti nebudu stát za sukní, protože na tenhle kroužek budu chodit úplně sama." A je to tak, od první hodiny jsou tam děti úplně samotné, bez mamin. Ty je tam pouze odvedou a za hoďku si pro ně přijdou. Paráda. Mně tenhle kroužek vyhovuje i s časových důvodů. Je to jeden ze dnů, kdy nemám špatné svědomí, že jsem déle v práci, protože vím, že se Nikča dobře baví. I když dnes to byly nervy, protože jsem samozřejmě skončila déle a jen tak tak, jsem stihla Niki vyzvednout :-(


Pak ještě chodíme v úterý na cvičení a ve středu na plavání. Tyhle dva kroužky podnikáme s Nikčou spolu. Ale o těch fyzických aktivitách zas až někdy příště.

A co vy a vaše děti? Chodí na nějaký kroužek, nebo myslíte, že je na to ještě brzy?

S čím vším si tříletí rádi hrají? III. část

Lůca už má téměř před porodem, takže je ráda, že je ráda a já ji navíc pořád otravuji nějakým zpovídáním. Tentokrát jsem se chtěla zeptat na Elis, abych mohla pokračovat dalším dílem S čím vším si tříletí rádi hrají. A Lůca byla hodná a odpověděla mi. Nechci prudit, aby byly odpovědi rozsáhlejší a tak spojím naše dvě holky dohromady. Jejich zájmy jsou totiž obdobné :-)

S čím si doma nejvíc hrajete?

Elis: Eliška má nejraději různé úkoly, hry, lego, ale ráda si hraje třeba i na krám a nebo si kreslí na tabuly.

Niki: Teď to vypadá, že by si nejraději hrála na divadlo, alespoň podle toho, že si vystříhla všechna možná zvířátka, panenky, kočáry, kulisy..., ale... Když si to konečně všechno nachystá, srovná a uklidní si obecenstvo. Tak přijde zásek a Niki se stydí. Musím nastoupit já a divadlo zahrát. Tak jsem zvědavá, kdy bude první představení v její režii :-)

S čím si venku nejvíc hrajete?

Elis: Venku má nejraději prolézačky, pískoviště a taky ráda sbírá kaštany, korálky, kytičky atd. Její nejoblíbenější je ale trampolína, na té u babičky vydrží celé hodiny.

Niki: Teď nejraději pořád sbíráme - šípky na čaj, listy na pomalování a obtiskávání, kaštany na tvoření. 

Na čem vaše dítě venku jezdí?

Elis: Jezdí na kole, ale nejraději má stále motorku.

Niki: jezdí na kole, ale jízda na kole vypadá s každým trochu jinak. U dědy Honzy nasedne, jede kousek, sesedne a jde si pro odrážedlo. U papuse (druhého dědy) jede na kole, papus vedle ní na koloběžce, už se jí moc nechce, ale papusovi to neřekne, tak jezdí a jezdí a jezdí. A pak mi doma řekne: "Mamí, já klidně na kolo půjdu, ale s papusem už ne." Jo a to kolo má zatím přídavná kolečka, zas tak dobrá Nikča není.

Čím se nejvíce zabavíte?

Elis: Nejvíce se zabavíme u společného tvoření, kreslení a různých her a úkolů. Jinak má Eliška ráda pohádky, takže i u těch vydrží dlouho.

Niki: Momentálně nejraději stříhá, úplně všechno. A taky fotí, níže Niki a brýle tisíckrát jinak a pořád stejně :-)

Používáte ještě ve třech letech Bepanthen - na co?

Elis: Bepanthen používáme na občasné opruzení nebo používáme Bepanthen plus na odřeniny apod.

Niki: My jsme na tom podobně jako Elis. Jak je Nikča starší, tak více používáme Bepanthen Plus, nosím ho v tašce téměř pořád s sebou, ale většinou je to zákon schválnosti a když by se nejvíce hodil, tak je v té tašce, která visí doma na věšáku.

A co baví ty vaše špunty? Dáte nám nějaký tip na zábavu v sychravém počasí?