Cvičení od miminka přes batole po školkovou slečnu

Na cvičení chodíme s Nikolkou už od malička. Lépe řečeno od tří měsíců. Díky němu jsme se seznámily i s několika maminkami z našich blogujících mamin (Káťou, Milčou, Luckou, Verčou…). No vlastně téměř se všema.

S Petrou jsme spolu chodily už na cvičení těhulek. Tehdy nám předcvičovala Marcela, která po nějakém čase přiznala, že je taky těhotná a tak, jak roste její holčička, tak se mění i cvičení, které předcvičuje J.

Cvičení pro těhotné u ní bylo hodně o správném prodýchávání.

Používaly jsme balóny a overbally, ale nic nebylo silového. Spíše jsem se krásně protáhla. Pak jsem chodila ještě na jedno cvičení a to zas bylo více o síle. Posilovali jsme hodně pánevní dno, učili se správně dýchat. Používali jsme činky apod. Musím říct, že kombinace obou dvou byla výborná. A v porodnici mě pak chválili, jak hezky prodýchávám.

Když byly Nikče tři měsíce, tak jsme začaly chodit na cvičení s nemluvňaty. To bylo taky moc fajn. Jen nám dvěma "spáčkám" moc nevyhovoval ranní čas. Nicméně cvičení za to stálo a tak jsme si jednou týdně přivstaly. Ze začátku to bylo hlavně o kontaktu s miminkem. Zpívaly jsme, kolébaly děti na sobě i v dečkách. Procvičovaly jsme jim všechny končetiny. Tančily s nimi.

Když se z nemluvňat stávaly batolata, tak už to bylo podstatně těžší, protože se odbatolily vždycky někam, kam jsme my zrovna nechtěly. Takže je potřeba obrnit se trpělivostí. Protože po několika lekcích, kdy bylo vidět, že už vědí, co bude následovat, a že se na to opravdu těší, to prostě stálo za to.

No ale ve dvou letech byl už prostor malý a tak jsme přešly do sokolovny v Břízkách. A to začalo teprve to pravé cvíčo. Bylo pestré a nikdo se nenudil. Začínalo se písničkou, pak balony, pak závodění na červenou a zelenou barvičku. Potom opičí dráha. Vyhazování balónků do  vzduchu a řazení podle barev. Šplhání po žebřinách a shazování balónků, tancování na oblíbené písničky (hlava ramena kolena palce, hasičská). Předvádění zvířátek a konečné závodění. Super. Hodina utekla ani člověk nevěděl jak.

A teď chodíme na ještě pokročilejší, opět ho cvičí Marcela. Protože už se vrátila také do práce po mateřské, tak ho máme v odpoledních hodinách. A cvičíme tentokrát po celou dobu všichni, jak děti, tak maminy. 

Pokud jste jablonečtí, tak se přijďte podívat. Každé úterý od 16.30 do 17.30 v sokolovně v Břízkách.

Svatomartinská školková pouť

Svatomartinskou husu jsem si dnes při obědě ujít nechala, i když jsem tím trhala naší osmičlennou bandu z práce. Ale co bych si určitě nenechala ujít byla Nikčina Svatomartinská besídka.

Děti se moc snažily, i ti  nejmenší vyráběly drobné dárkoviny na prodej. Každé oddělení si připravilo program pro své rodiče. To nejstarší ztvárnilo legendu o sv. Martinovi, který mečem rozpůlil svůj plášť a do poloviny zabalil chudého promrzlého žebráka.

Nejmenší děti si připravily pohádku o boudě budce a zvířátkách, která v ní chtěla bydlet. Byly moc roztomilý, hlavně když s každým novým zvířátkem se budka pokaždé zbořila, protože se prostě chtělo pohodlně zabydlet a opřít se. 

No a nakonec mělo pásmo písniček Nikčino prostřední oddělení. Zpívaly a tančily. Dokonce se jim povedla i drobná choreografie. No krása :-)

Potom následoval "velký" jarmark, kde byly k prodeji výtvory všech dětí. Domů jsme si toho odnesli víc, ale cestou jsme se stavili u babičky, kterou Nikča obdarovala, takže domů dorazil jen zlomek:

Koláčky od kuchařek byly výtečné. Pekly je prý celou neděli.

Vše završil punč na zahřátí. A tak nezbývá než poděkovat paním učitelkám za příjemně strávené odpoledne.

Důkaz, že byl s námi i tatínek :-)

 

Na sv. Martínka přijela k nám Jůlinka.

Ten dnešní den začal nejlíp, jak mohl. Nikolku odvážel do školky Luky, takže jsem stihla být v čas v práci. A jakmile jsem dosedla k pracovnímu stolu, tak mi pípla sms: "Tak dnes v 6:43 se nám narodila Julie 2800 gr. a 48 cm. Holky jsou ok. Zdraví Jirka+Lucka+Eliška."

Takhle vypadala Lucka předevčírem, když jsme byli s naší bandou na Rampě na divadýlku o Šípkové růžence. To byly ještě dvě v jednom...

A dnes už ta nádherná holčička ležela vedle ní. Hned jsem si říkala, že Julinka se prostě uměla narodit:
- krásné a lehce zapamatovatelné datum
- krásné jméno. Lucka s Jirkou si totiž nenechali říct, zda to bude chlapeček nebo holčička. A u klučičích jmen měli rozporuplné názory. Takže to holčina vyřešila za ně.
- a to nejdůležitější! Nenaštvala svoji starší ségru. Elis si totiž vůbec nepřipouštěla, že by se narodil kluk.

A jaký měla Lucka porod? Takový si snad přeje každá ženská. V 01.00 praskla voda. Lůca bez větších bolestí počkala, až dorazí tchýně, aby pohlídala Elišku a vydali se s Jirkou do porodnice. Jirka odjel zpět domů. Kontrakce začaly až po třetí hodině. V šest se rychleji otevřela. A Jirka se jen tak tak stihnul vrátit. Na první zatlačení byla Julinka venku. Prý to byl takový fofr, že ani fotek moc nestihli pořídit. 

Nebyla bych to já, abych Lůcu do porodnice nevybavila Bepanthenem :-) A teď si jdu otevřít lahvinku vína a připít Julince na zdraví.