sobota 31. srpna 2013

Plavu si ani nevím jak...


Kojenecké plavání je ta nejúžasnější věc, kterou mohl někdo vymyslet. Miluju vodu a Nikoletka taky. Plaveme od jejího šestého měsíce. V Jablonci máme Mišutku. Dětský klub, kde jste ve vodě v pohodě. A opravdu to tak je.

Niki pod vodou
Můžete si vybrat i kojenecké vaničky, kdy lektorka dorazí třeba i k vám domů, ale to jsme nepraktikovali, tak nemůžu soudit. I když jsem si říkala, že u druhého miminka bych zaplatila alespoň jednu ukázkovou hodinu a věděla bych jak správně mimčo ve vodě stimulovat a hlavně jaké masáže potom aplikovat. Samozřejmě si to každý může doma určit sám, ale takhle od zkušené lektorky je to asi lepší.

Takže, když nám naše doktorka podepsala povolení, které je na první lekci potřeba, tak jsem začali "plavat". V uvozovkách, protože ze začátku se jedná o seznamování s vodou. Lekce trvá většinou max. 45 minut a probíhá v nerezovém bazénu, takže chloru je ve vodě pouze minimální množství (miminka by do chlorované vody neměla). Lektorka má k dispozici spoustu pomůcek. Hodina má řád. Začíná přivítáním na mělčině. Nějakými pohybovými cvičeními (u větších dětí poté následují různé hry - přenášení vodolepek, průchod kruhem pod vodou, průchod pod mostem, lovení želviček, nalévání vody do mlýnků...). Pak se vydáme na hloubku, vytvoříme kruh a plaveme do jeho středu. Přitom se povídají různé básničky a miminka se usmívají. Měli jsme asi štěstí na spoluplavce, ale u nás brečeli miminka opravdu málokdy. Používají se rybičky kolem pasu, pásky nebo kroužky na ruce.

Ze začátku se miminka nepotápí. Lektorky - tety je to učí postupně. Nejdříve se děti opatrně polévají kelímky a učí se u toho signál, díky kterému pak zadrží dech. Polévání se stupňuje. Poté se zanořují po nosánek a nakonci prvního kurzu se většinou potápí. Potom jsou moc hezké fotografie pod vodou, které také Mišutka zajišťuje s profesionálním fotografem. Každá lekce končí rozloučením se stejnou básničkou. V šatnách je dostatek prostoru na převlečení, namazání, vyčištění oušek atd. a pak hurá do herny a na svačinku. Patnáct minut před lekcí a minimálně dvacet minut po lekci by děti měly být v herně, aby se aklimatizovali. Maminkám to vyhovuje. Vždy jsme daly dětem svačinky nebo oběd, podle hodiny, kdy lekce probíhá. Pak si děti hrají a my popíjíme kafíčko nebo výbornou hustou čokoládu. Pohodička.

Naše děti už jsou mazáci. Hodiny probíhají úplně jinak než ze začátku. Kdykoliv jedeme kolem bazénu, tak chce Niki na plavání. Moc se na to těší. Ale když jsou Vojtík a Eliška nemocní a plavat nejdou, tak to Niki baví jen v bazénu a v herně moc být nechce. Bez kámošů to není ono. Na lekci spolu ti tři trochu zlobí. Nejraději by si dělaly to, co je baví nejvíce - blbinky.

Co si s sebou na plavání vzít:
ručník,
župánek (není úplně nutný),
plínku do vody (raději i jednu náhradní) - my teď už nosíme jen plavky,
mýdlo a šampón (vlasy by se měly mýt před každou lekcí, pokud se s dětmi potápíte), maminky by neměly být kvůli miminkům namalované
Po lekci:
uchošťoury na vyčištění vody z oušek - hlavně u miminek
krém na namazání celého tělíčka - my používáme Excipial U Lipolotio a jsem s ním moc spokojená
bepanthen - je moc důležité po bazénu dbát na intimní partie - důkladně vysušit oblast zadečku a genitálií a poté namazat. Jednou/dvakrát jsem bepanthen zapomněla a ze začátku, když jsem se s ostatními neznala, jsem se styděla zeptat, tak měla Niki mírné opruzeniny. Které se do druhého dne po namazání vytratily,
svačinu a pití,
drobné na kávičku - pokud ji vaše centrum také bude mít tak výbornou :-)

Tak, ať je vaše zkušenost s kojeneckým plaváním také tak příjemná a mimčo se na lekce těší.

sobota 17. srpna 2013

Čechy krásné - tipy na výlety s dvouletými

Vždycky, když jsem se vracela z pracovních prázdnin v Řecku, tak jsem se zpátky domů do Čech moc těšila. Jsou prostě krásné a pestré. Máme vše "za rohem".  Pojďme toho využít. 

Někdy postačí obyčejná zahrada nebo hřiště před panelákem. Na jednom takovém jsme tento týden byli. Já si říkala, co tam bude děti bavit, vždyť tam jsou jen dvě železné prolézačky a pískoviště. Ale děti si vystačí i s málem. Jedna průlezka je zaujala obzvlášť - pořád všichni tři vylézali nahoru a výskali si u toho, jak jsou vysoko. Péťa nám udělala výbornou ledovou kávu a my na hřišti strávili fajn dvě hodinky bez většího karambolu. 

Pokud si však chcete všední dny zpestřit něčím nevšedním, zde máte několik typů:

 Verča a Ondra

Vodní hrátky v iQparku
Dneska jdeme zkusit s Ondrou poprvé iQpark a dopoledne jsme byli v muzeu hraček. Dáša byla o víkendu na Grabštejně a Lukymu se tam prý strašně líbilo, tak to nějaký víkend chceme taky zkusit.
Diana: iQpark je spíše pro starší, ale i naše malé děti si v něm najdou zábavu (u vodních hrátek mějte pro jistotu věci na převlečenou). 
V našem muzeu hraček jsme ještě nebyli, ale prý je pán průvodce velmi ochotný, o hračkách mluví s láskou a půjčí je i těm největším raubířům :-) 
Nedávno jsem četla článek o tom, kdy jít s dětmi na prohlídku hradu a zámku. S takhle malýma to nemá cenu (tím myslím povídání s průvodcem). Na Grábštejně bývá spousta doprovodných programů, které naopak děti velmi zaujmou.

Petra a Vojtík

ZOO Liberec, zubačka Tanvald-Kořenov nebo Kryštofovo údolí-muzeum betlémů (Vojtík od tam tuď nechtěl ani domů :-D)
Silvestrovská ZOO
Diana:Naší libereckou ZOO máme MOC rádi. Je krásná, malá a nečekáte deset minut, než narazíte na další zvířátko. Strávili jsme tam i část loňského Silvestrovského dne, děti s čajem, my se svařákem. Pokud zapomenete kočár a děti jsou unavené, tak vám tam zapůjčí vozíčky, ve kterých bude prohlídka ještě dobrodružnější.
Zubačkou jsme ještě nejeli. Ale Niki s Vojtou stále říkají, že nejhezčí z naší dovolené v jižních Čechách byl vláček motoráček. Děti prostě vlaky milují a ty mikrovýlety se dají zvládnout i za dopoledne.


Káťa a Ondrášek

Farma v Pěnčíně :-) 


Cesta kamkoli atobusem. Třeba jen do města na hřiště a zpět.
Diana: Do Pěnčína jezdíme často. Neplatí se tam žádný vstup, je tam spousta zvířátek (kozy, ovce, husy, kachny, krůty, prasata, krávy, kůň, oslík...), koupíte si kozí sýr nebo jogurt, zacvrnkáte kuličkama, děti si můžou vyzdobit korálkový obrázek nebo navléknout náhrdelník a navíc tu také jezdí vláček :-)
Autobus je po vláčku náš druhý nejoblíbenější dopravní prostředek. Proto je ideální kombinace jet do Pěnčína autobusem. Tuhle jsme jeli k babičce místo autem busem a Nikča na to: "Mami stejně je ten autobus lepší než auto, viď?" :-) 

 

Milena, Vojtík a Matěj

Do přírody, voda je baví, hřiště...v tomle věku je jim to myslím jedno.
Diana: Milča má pravdu. Není potřeba utrácet nějaké sumy a vyjíždět bůh ví jak daleko. Třeba hřiště u naší přehrady je super, a když je velké teplo skočíme hned do vody.

 

 

 

 

Lucka a Eliška

Eli ma ráda farmu na Pěnčíně, Zoo jakoukoliv, pramen Nisy apod. 

My všechny (většinou)

Mirakulum: uprostřed hrad, z něho vedou chodby ("Nadzemní podzemí"), do kterých si vezměte baterku, velké trampolíny (které nepálí, protože kdekoliv jinde zvolili barvy pestré, ale pálící do chodidel), obří houpačky (ty jediné opravdu nejsou pro dvouleté:-). Naopak nejlépe jim bude v zemi prasátka Pigyho, tam vyražte jako první, pokud vás cestou nezastaví nějaký program v amfiteátru. Fajn je, že pod korunami stromů je plno trávy na polední piknik a odpočinek. 

Podobné, v menším měřítku, ale blíž k nám to je ve Šťastné zemi v Radvánovicích. Tam nožičky na trampolínách trochu pálí (nechte si ponožky:-) Jinak mají letos spoustu nových vychytávek: např. vodní mlhoviště a adrenalinová skluzavka.

Dětský koutek v Lidových sadech (Liberec) to je za málo peněz spousta zábavy. Jen se stínem je to trochu horší a tak pozor na úpal. Mimo jiné vás čeká vláček, ruské kolo, spousta houpaček, pískoviště, odrážedla, vodní hrátky, kozičky, zmrzlina...





Tady se Ondrášek ještě nerozkoukal :-)
Dinopark je za deštivého počasí úplně ideální. Jen nám se tam ze začátku děti bály: přítmí a zvuky dinosaurů nebyli tím pravým přivítaním. Ale za chvíli se rozkoukaly a už se jim pak nechtělo hnout. U občerstvení jsou dva hrací koutky, rozdělené dle věku, což je ideální. Pokud máte doma milovníka písku, tak tady najde velké pískoviště (což je v zimě unikát).



Lunapark v Centru Babylon je další skvělý tip za škaredého počasí. Taková pouť pod jednou střechou, která z vás nevyždíme všechny peníze, zaplatí se jen jednorázové vstupné a pak utracíte už jen za občerstvení. Autíčka, řetízkáč, minivláček, kolotoč, skákací hrad, trampolína, prolézačky, divoký býk, divadélko, houpačky, indoor adventure golf...




Určitě jsem na něco zapomněla, doplníte mě???

 Ať už se vydáte kamkoliv, pořádně si to tam užijte!!!

 

 

čtvrtek 15. srpna 2013

Naše druhá letošní dovolená - Řecko

Chystáme se na naší druhou letošní dovolenou. Snad bude úspěšnější než ta první, tím myslím bezúrazová. No pro jistotu si s sebou přibalíme lékárničku s první pomocí a hlavně Bepanthen Plus (nejen, že si s ním já mažu jizvy, ale Nikča kdykoliv spadne, tak ho po mě vyžaduje :-)

Jedeme do Řecka, podívat se za dalším členem naší rodiny. Průběh popíšu až po návratu.

Prozatím předkládám zážitky ostatních maminek:

 Verča a Ondra

My jsme byli loni i letos v Chorvatsku na stejném místě. Poprvé jsme tam jeli, když Ondrovi bylo rok a půl. Nejhorší ze všeho (pro mě a asi i pro manžela a dítě) byla cesta autem - 16hodin. Myslím ale, že letos, když mu bylo 2,5 roku, to zvládl daleko líp než loni. Jeli jsme na noc, tak většinu prospal a i potom krásně seděl, nezlobil a poslouchal CD s dětskýma písničkami.  
Jezdíme na ozdravný pobyt s Astmálkem - doporučuji vřele všem s dětmi (http://www.astmalek.cz/), které mají jakékoliv zdravotní problémy (dýchací, kožní aj.), ale je to vhodné i pro děti zdravé (Ondra žádné problémy nemá). Pobyt tam jsme měli vždy víceméně bezproblémový - nestýkalo se mu po domovu, neříkal nic. (Většinou, když se mu někde nelíbí říká: já chci za kočičkami). Loni tam schytal nějakou střevní chřipku, tak pár dní musel být v klidu a nesměl na sluníčko. Obrovskou výhodou tohoto pobytu je, že je tam vždy přítomen nějaký doktor či zdravotník, který mi Ondru přišel zkontrolovat kdykoliv jsem si řekla a hlídal, aby nedošlo k dehydrataci (hodně zvracel a nechtěl nic jíst a pít). Naštěstí letos jsme ho my nepotřebovali a užívali si dovolenou do sytosti. Nemusíte se o nic starat, program zajistí na každý den animátoři (vy tam ale s dětmi jste), každý den jsme něco malovali, tvořili, vyráběli. Byli tam i děti, které nechtěly do moře (teda případ našeho Ondry to není, my jsme měli problém ho z moře vytáhnout), ale při cákáčku ochotně samy a dobrovolně do moře vlezly klidně až do pasu :) Po cákáčku bývá aquaaerobic pro maminky, babičky, tety a jiné dospělé osoby, které rády cvičí. Pak každý den odpoledne se píská na flétnu a hrají se s dětmi různé míčové hry. A aby ani rodiče nepřišli zkrátka, tak je potom beach volejbal. Letos Ondra už nepotřeboval žádnou tetu, strejdu na hlídání. Celý 2 hodiny si hrál stranou v pískovišti. A večer se promítají nejdřív pohádky, pak nějaké filmy pro dospělé, či se něco griluje nebo někdo udělá nějakou zajímavou přednášku (třeba o první pomoci). Kromě jiného se tam hledá Astmálkův poklad, soutěží dospělí ve znalostech, zručnosti a rychlosti o Astmálka všeználka a jde se stezka odvahy. 

Petra a Vojtík:

Dovolenou v loni zvládl bezvadně, byli jsme na Moravě,  moc se mu tam líbilo, jen cesta autem pro něj byla úmornější, letos jedeme na Šumavu, tak se mu tam snad bude zase líbit :-) 









Káča a Ondrášek:

Dovolená, znamená jet k mé rodině na Moravu. Ondráš nemá rád změnu prostředí. Jsem sama zvědavá na 5 hodinovou cestu autem. Dříve se jezdilo jen na Ondrášovo spaní, teď chce koukat ven a komentovat dění za oknem. V autě hodně zpíváme. 


Milena, Vojtík a Matěj: 

Jo jo...Turecko cca na čtrnáctém měsíci úplně pohoda...let tam prospal a let zpátky taky...krása...byl i statečný následně v autobuse při dojezdu do destinace...cesta trvala cca hodinu a byl trpělivější než rodiče a dovolenou si krásně užil stejně jako my, do moře se mu nechtělo stejně jako tatínkovi, špatný vlez - kameny a chladné. Užívali si bazén. 
Letos jižní Čechy - dyť víš :-) Byli jsme na ní společně.

Lucka a Elis:

První dovolená v lázních v Maďarsku, Elišce bylo 9. měsíců a vše zvládla naprosto v pohodě. Byli jsme s rodiči od manžela i ode mě. Eliška se koupala v bazénech, pospávala v kočárku a vše ok. Cestu v autě zvládla také dobře. Další dovolená na 1,5 roce - Turecko. Let i cestu autobusem jsme zvládli bez problémů. V letadle koukala na dvd, papala, pospávala a v autobuse usla, z autobusu jsem jí přendala  spící do kočárku, z kočárku spící do postýlky a spala celou noc až do rána. Moře se jí líbilo, ale víc bazény. Jediné negativum na naší dovolené bylo to, že Elí onemocněla angínou z hotelové klimatizace, také dehydratace a musela zůstat na klinice přes noc na kapačkách a dva dny na pokoji na antibiotikách. Ale i přes toto všechno jsme si dovolenou nakonec moc užili. 

Já a Niki:

U nás je problém ten, že tatínek má přes léto hlavní pracovní sezónu, takže jezdíme na dovolenou většinou sami. První dovču jsme byli všichni společně: Niki byla ještě malinká 5 měsíců, tak jsme se nevydávali nikam daleko. Jeli jsme Nikolku ukázat její prababičce na Slovensko. Cestu zvládala krásně a dobře se aklimatizovala i v cizím prostředí. Na zpáteční cestě jsme zajeli ještě do Brna, za holkama, se kterýma jsem studovala a bydlela. 
Rok na to jsme vyrazily sami dvě letecky do Řecka. Tam byla naštěstí další část rodiny, takže jsme si to moc užili všichni. Letos jsme byli v jižních Čechách spolu s Milčou a teď nás čeká další dovolená. Jaká bude? To se dozvíte příště.

 Přidáte někdo váš zážitek...?

pondělí 12. srpna 2013

Celé Česko čte dětem - i my


„Bez ohledu na to, kolik máš práce, ta nejdůležitější věc, kterou můžeš učinit pro budoucnost svého dítěte, je, kromě projevů lásky, objímání, také každodenní hlasité čtení a radikální omezení televize." 

Jim Trelease, autor The Read-Aloud Handbook (Učebnice předčítání)


Je to jeden z citátů, které uvadí nezisková organizace Celé Česko čte dětem a já jí moc fandím. Vím, že si trochu protiřečím s mým předchozím článkem o televizi. Ale co, prostě děláme obojí. Víc si však čteme a vyprávíme příběhy:




Verča a Ondra:

Jak kdy - někdy Bambiho, někdy o zajíčkovi Ušáčkovi, někdy Kačer Donald, Daisy na výletě v Holandsku. Pro něho je důležité, aby u příběhu byly obrázky. 

Petra a Vojtík:

Tak to u nás neprošlo, vždy když se mu snažím číst nějakou pohádku, tak mě říká, mami stačí, néééééé!! Má rád pohádky, ale musím mu je vyprávět bez knížky, asi se mu líbí víc jak mamča barvitě vypráví 8-)










Káťa a Ondrášek:

Spíš oblíbené knížky, než konkrétní pohádka. Momentálně Polámal se  mraveneček a ilustrovaná říkadla a písničky...."Važila myšička myšičku, na zeleném heníčku......"




Milena, Vojtík a Matěj:

Vojtík má rád obrázkové knížky, jinak mu pohádky vyprávíme, čtený ho nebaví.





 

 

Lucka a Eliška:

Eliška má teď nejraději pohádku o Červené Karkulce. Jinak také pouštíme mluvené pohádky z CD a u toho ráda usíná.








Já a Niki: 

Nikča má od malička ráda knížku od Adolfa Dudka Povídej pohádku. Pohádky v ní jsou krátké a výstižné. Když byla menší, tak byla nejoblíbenější o Kohoutkovi a slepičce, teď má nejraději Červenou  Karkulku jako Eliška.






 

A jaké knížky čtete vy??? 

e

neděle 11. srpna 2013

Televize - pomocník i zrádce

Obdivuji maminky, které to zvládnou a televizi vůbec nepotřebují. Nejsme na "té bedně závislí", ale občas je příjemným zpestřením.
Nepouštíme ji denně. Někdy už děti nebaví pomáhat maminkám s úklidem, což je pro ně naštěstí pořád ještě forma hry. A maminky prostě uklidit ten svinčík musí. Nebo jsme tak unavené, že plácnout se vedle spokojeného dítěte na gauč je v danou chvíli to nejlepší řešení. 

Nechci nás moc obhajovat. Pokud to máte podobně, třeba vám přijdou vhod pohádky, které sledujeme. A pokud ne, tak klobouk dolů před vámi.

Dvě otázky pro maminky:
Necháváte koukat dítě na TV? 
Jakou pohádku má nejraději?

Verča a Ondra:

Spíše nenechávám. 
 
Jediný na co se dívá pravidelně je Večerníček. Někdy zapneme televizi třeba i o 15min. dřív - jsou tam pohádky (má rád Bolka a Lolka a ovečku Timmyho a úplně nejvíc Krteček - díl Krtek a autíčko) a když jsme byli na dovolené, tak koukal na animovaný filmy, nejvíc si oblíbil Doba ledová 3 - Návrat dinosaurů.

Petra a Vojtík:

Ano necháváme, samozřejmě v omezeném čase a jen na vybrané pohádky. 
 
Nejraději teď máme mrňousky, Bolek a Lolek, ovečky Shauny a Tom a Jerry :-) 




Káťa a Ondrášek:

ANO!!! Díky bohu se koukat chce. 

Kouzelná školka. Pohádky se zvířátky. Chaloupka na Vršku. Animované písničky. Na youtube Little Einstein.   



Milena, Vojtík a Matěj:

no jéje...každou chvíli jinou...

Začínali jsme na znakování, pak Timmy, pak krteček, pak mašinkov, lokomotiva Tomáš, pošťák Pat, atd...každou chvíli něco jiného 





Lucka a Eliška:


Koukáme na pohádky, přírodopisné seriály apod. 

Oblíbené pohádky: Jája a Matýsek, Mickeyho klubík, Včelka Mája 




Já a Niki: 

Teď přes léto je to lepší, televizi skoro nepouštíme, ale v zimě se frekvence koukání určitě zvýší.

Nejraději má teď Niki Tea, pouštím ji ho na youtube. Jinak od malička Krtečka, Kouzelnou školku, Barney, Timmy time.




A co vy? Pouštíte dětem televizi? Na co nejraději koukají?

Ne

pátek 9. srpna 2013

Smutná zpráva + veselá = moc smutná / MIMODĚLOŽNÍ TĚHOTENSTVÍ

Nikča s Lukym zrovna koukali na večerníček. Udělala jsem si v koupelně těhotenský test a po večerníčku jsem jim ho ukázala. Nikolka: "Ukaž mami, co to je?" 
Luky: "To znamená, že budeme mít miminko". 
Nikolka: "Paráda". 

A tak to všechno začalo...

...Druhý den jsem měla bolesti v podbřišku, říkala jsem si, že je to normální, že jsem to měla přeci dostat a tak je to ta první menstruace, která se někdy ještě objeví a někdy ne. 

Třetí den - začala jsem trochu "špinit". Pořád jsem to přikládala k menstruaci. Zavolala jsem na gynekologii, řekla jsem o testu a popsala mé příznaky. Sestřička mě objednala na úterý. Víkend před námi. Jeli jsme s Nikčou na chalupu na Sázavu. A opravdu jsme si to užily. Spaly jsme ve stanu, byly jsme na Konopišti, jely vláčkem...jen břicho pobolívalo. 

V úterý jsem šla na gynekologické vyšetření. Trochu jsem krvácela. Doktorka říkala, že se to může stát a že to ještě nic neznamená. Jenže na vnitřním ultrazvuku nic nenašla a to ve mě "rýpala" pěkně. Taky to nepříjemně bolelo. Tak se rozhodla pro test hodnoty HCG (Choriogonadotropin je glykoproteinový hormon, který vzniká po oplození vajíčka a je vytvářen vyvíjejícím se embryem - zdroj wikipedia). Odpoledne jsem si měla zavolat o výsledky. Čekání do jedné hodiny bylo nesnesitelné. Volám doktorce, která mi sdělila: "Hodnota je poměrně vysoká 870, je tu šance, že se ti zpozdila ovulace a já ještě nic nevidím, přijď ve čtvrtek nalačno. Uděláme znovu testy a uvidíme, co dál."

Čtvrtek - odběr krve a potom znovu ultrazvuk. Bohužel na něm zase nic :-( Doktorka: "To pořád nic neznamená. Počkáme na rozbor krve." Volám v jednu hodinu. "Hodnoty se opět zvedly. Počkáme do pondělí a uvidíme, ale varianty jsou tři: 1) plod ještě není viditelný, kvůli pozdější ovulaci, 2) plod se nevyvíjí a tudíž ho v děloze není vidět, 3) mimoděložní těhotenství, ale tahle možnost je málo pravděpodobná."

Víkend - ani nekrvácím, ani nemám bolesti. Začínám věřit, že vše bude v pořádku a v pondělí se miminko na ultrazvuku konečně ukáže.

Pondělí - odběr krve a ultrazvuk. Doktorka se netváří. "Bohužel, tam nic nevidím. Už nemůžeme čekat, dali jsme tomu šanci, ale už to opravdu nevypadá. Předepíši ti žádanku o revizi a objednám tě. Horší je to v tom, že se možná jedná o mimoděložní těhotenství. Tady na pravé straně (ultrazvuk pěkně dloubnul) je vejcovod a u něho to vypadá jako gestační váček. Nechci tě nijak strašit. Uvidíme, třeba ti hodnota HCG klesla. Zavolej si odpoledne."
Poledne - volá mi sestřička, že se mám dostavit ještě jednou na ultrazvuk. Pokládám telefon a brečím. Poprvé to říkám i mamce, nechtěla jsem nikoho kolem sebe stresovat, stačí, že to bylo vypětí pro nás. 
Vyšetření - doktorka: "Co mi to děláš, tobě ty hodnoty hrozně vylítly, vyskoč na ultrazvuk, třeba to miminko najdeme." Dloubala do mě ultrazvukem dost dlouho, ale nenašla nic. Takže instrukce na druhý den: "Jez raději jen kašovitou stravu, jogurty, polévky, pokud je to mimoděložní těhotenství a praskne to, tak aby nebyly komplikace při hospitalizaci." Výborně, už mám slzy na krajíčku. Přestávám se bát o miminko, které už stejně nemá šanci a začínám se bát o sebe. Chci zůstat na živu! Opravdu mám strach. Doktorka: "Neboj se, na to se hned neumírá. Od půlnoci nejez a nepij! Ráno v sedm hodin jdi na gynekologickou ambulanci do nemocnice, jsi objednaná a přijmou tě."

Noc - v noci mi začaly hrozné bolesti do zad, jako když jsem poprvé rodila Nikču. Lekla jsem se, že to možná prasklo. Když bolesti neustaly ani po hodině, tak jsem se oblékla a vyrazila do nemocnice. Doktor na příjmu byl moc hodný, vyšetřil mě, hned řekl, že nic neprasklo, trochu mě to uklidnilo. Nicméně bolesti do zad neustávaly. Dostala jsem léky na bolest, kapačku, abych nebyla dehydratovaná a už si mě tam nechali. Stejně jsem měla jít ráno na zákrok.

Den zákroku - po sedmé hodině dorazily další dvě paní na stejnou operaci. Probíhá pod narkózou a trvá cca 15 minut. Mně dělali ještě jednou rozbor krve.  Na výsledky jsme čekali dlouho. Já od večera nepila, ještěže mi dali tu kapačku. Holčiny, co byly se mnou na pokoji to už měly za sebou a mohly se napít. Za chvíli byly obě dvě v pořádku. Já pořád nic. Přišla doktorka, že se na mě ještě jednou podívá, protože mi HCG opět vzrostlo a že je dost vysoké. Tak aby mi náhodou nevysáli zdravé miminko. HCG v pondělí 3100 a v úterý 3348. Miminko nikde, tak jsem se šla připravit na zákrok. Doktorka myslela, že se mi rovnou pod narkózou koukne i laparoskopicky, zda to není mimoděložní těhotenství, ale pan primář asi nechtěl, abych měla jizvy, tak říkal, že se udělá pouze revize a uvidíme. Na revizi je potřeba jen podepsat souhlas, od půlnoci nejíst a nepít, sundat si náušnice, piercingy..., vyčůrat se, připravit si do stolečku kalhotky s vložkou, lehnout na postel a hurá na sál. V předsálí mi nasadili zelenou čepičku, převlékli košilku a už se mě ujala anestezioložka. Dostala jsem panáka do žíli na uklidněnou a za chvíli jsem nevěděla o světě. Ještě na sále vás probudí a pak jste už na pokoji vzhůru, pokud teda nechcete dál spát. Já spala. Po půl hodině se můžete trochu napít a po dvou jít v doprovodu někoho blízkého domů. Ten den odpočívat. Já odpočívala i druhý. Ve čtvrtek jsem měla jít na kontrolní odběr. Pro jistotu nalačno.

Středa - nic moc. Břicho i záda bolí. Ležím.

Čtvrtek - ráno odběr krve. Pak jsem jela domů. Vzala Nikču a pro jistotu ji odvezla ke švagrové na hlídání. Po hodině a půl jsem se měla vrátit do nemocnice. Jela se mnou mamka. Hodnota vzrostla o 1500, takže akutní příjem. Zamluvení sálu. Rychlé vysvětlení pojmu mimoděložní těhotenství a šlo se na to. Všichni v nemocnici na mě byli moc hodní. Na cokoliv trpělivě odpovídali. Laparoskopicky pod narkózou museli plod odebrat i s vejcovodem. "Máte ještě druhý, jste mladá a perspektivní." Pan doktor mi tím opravdu pomohl. Zákrok trvá delší dobu cca 40 minut. A nemůže se po dvou hodinách domů. Jak já byla ráda, když jsem se po narkóze probudila. Břicho bolelo. Odpočívala jsem v nemocnici až do soboty. Nikče jsem ani nechyběla. Užila si to u tety a pak se na mě s taťkou přijela podívat.

Propuštění - mám se šetřit, což s malým dítětem moc nejde. Niki už je ale rozumná a pomáhala mi celá rodina a holky. Jsem v šestinedělí. Zatím nebrečím. Jizvy pnou - někdy si až myslím, že stehy prasknou. Pro jistotu mažu kůži kolem stehů bepanthenem, ať není tak napnutá.

Týden po zákroku - dnes mi vyndali stehy. Mám si je chvíli nechat a poté začít jizvy mazat. Ptala jsem se pana doktora, jestli mu nevadí, že na to budu dávat bepanthen Plus. Říkal, že je to ideální. Tak uvidíme. Zatím přikládám fotku jizev se stehy. 







Pro mě bylo velkou útěchou to, že mám doma zdravou krásnou holčičku. Nedovedu si představit, že by se mi stejná situace stala hned na poprvé. Ale i takové případy se přihodí a naštěstí většinou končí velmi dobře - brzkým otěhotněním s hladkým průběhem.




Ležíme s Nikolkou v posteli, chce ukázat ty stehy a říká: 
"A maminko, tam bylo to miminko? A to sem byla já?" 
"Ne, Nikolko, to bylo jiný miminko, ale nebylo na správném místě, tak ho musel pan doktor vyndat" 
"Hm, to je smůla, viď mami?" 
A za chvíli:
"Ale mami, neboj, příště už tě bude pan doktor jenom poslouchat a já budu mít brášku."

Foto těsně po vyndání stehů:



















Foto 14 dnů po zákroku a svědomitém mazání Bepanthenem Plus: